Příběhy Colombové od dubu

Pavučiny, prach a povídání, to je realita mých dní.

Přijeli hosté. Byl to impozantní pohled na přijíždějící karavanu čtyř aut se zapřaženými domečky 😀. Do začátku trošku zmatku a smíchu , než se všichni zaparkovali tak, aby si vytvořili vlastní "náměstíčko" . Jejich omladina už si plácala s míčem, po 3 hodinách cesty potřebovala pohyb.

Tak je to tu! Můj velký přesun.

Bohužel teda ne v našem domečku hrůzy, ale v mojí práci. Neumím sedět jedním zadkem na dvou židlích, přičemž bych na té recepční měla být přilepená ještě víc (nutí mě, ať přejdu z ¾ úvazku zpátky na celý). No to už bych se k dubu nedostala vůbec ☹️. Navíc tam teď bude skoro celé prázdniny moje mladší dcera Martina, společně...

Přišlo léto, u dubu nasněžilo ☹️.

Dostala jsem volno! Vyšlo to na 9 dní ! To už se dá stihnout u dubu spousta věcí. Pavel bude malovat v pokojích, já v patách za ním vytírat, pak umyju okna ....

V recepci mám zážitků spoustu, ale vodníka jsme tam ještě neměli.

Sedím za recepčním okýnkem sportcentra, na tváři přilepený profi úsměv, v hlavě guláš. Pořádně ostrý.

Děti přijely, byť v počtu menším. Ondrovi se vysypaly neštovice, tak se táta uvolil, že to spolu zvládnou doma. Zori už neštovice odešly a k dubu jet chtěla. Rodiče je od sebe rádi separovali - Zori 2 týdny nemohla do školky, tak bylo doma hádek a křiku přehršle. 200 km odstup se jevil pro děti ideální . Na Velký pátek...

To mám za to, že jsem před 20 lety týrala své dítě !!! Ano, všechno nám vesmír vrátí, až přijde čas. Teď přišel ☹️.