Příběhy Colombové od dubu

Vánoce jsou za námi, letos to uběhlo nějak moc rychle a v kupodivu pohodě.

Dostali jsme takové pozitivní oznámení od ČEZ : dne … od 7.30 do 15.30 bude přerušena dodávka elektrické energie.

Všichni jsme byli zvědaví, co se bude dít o víkendu. Přitáhnou lidi naše herny nebo výborný svařáček? Rozkřiklo se to po tom našem velkém Dni otevřených dveří?

K prdu! Pokud máte auto zahrabané ve sněhu, pod kterým není pevné podloží.

Hluboce smekám před všemi průvodci na hradech a zámcích.

Propagaci Dnů otevřených dveří jsme pojali vážně. Až moc vážně.
Vyvěsili jsme pozvánku do všech možných facebookových skupin v okolí, dokonce jsme to pustili i místním rozhlasem. Text jsem pilovala snad hodinu - stručný, výstižný, ne otravný, ale přitom krásně informační.
A pak přišla středa, hodina H.

Jsem baba z jihu. Teplomilná rostlinka. Taková ta, co když teplota klesne pod osmnáct, okamžitě začne vadnout a vnitřně křičet: "TOTO NEE !" Takže logicky - deštivý horský podzim už mě štval víc než Pavla štve moje existence, když mu vyhodím pojistky.

Je to pár dní, co jsem si uvědomila, že budeme mít výročí. 30.listopadu to bude přesně rok, co jsme poprvé uviděli DUB.

Už dlouho jsem neviděla tolik radosti. Štěstí úplně stříkalo všude kolem.

Svolali jsme brigádu "nejvyšší nouze". Z jihu je to k dubu přes dvě hodiny. Ale nebylo zbytí. Všichni, kdo měli ruce, nohy a aspoň náznak dobré vůle, byli povoláni do zbraně.