Příběhy Colombové od dubu

Pavlova specialita je sprdnout mě kdykoliv za cokoliv 🙄.

Tak malý prostor a tolik emocí !

Náš suterénní prostor už se krásně proměňuje.

Zasloužilo by si aspoň malou oslavu.

Poprvé jsem vystavila "svou mordu na billboardu" - jak pěje Tomáš Klus.

Proč musí být vždycky hnusně, když stěhujeme něco těžkého?

Je fajn, že když se mi zrovna nechce vystrčit nos ven, nemusím. Stačí jen otevřít dveře 😀. Lidé chodí za námi - zjistit, co na místě plném jejich vzpomínek budujeme, na kus řeči, na svařáček, zabavit děti úplně jiným hraním, než dosud znají …

Pavel mi postavil šibenici.
Ne proto, že bych se na ni měla pověsit – i když přiznávám, že na to bývám zralá zhruba třikrát týdně ☺️. Na to by se ale hodil spíš pořádný strom. Třeba náš třistaletý dub. Jenže ten by si takové použití opravdu nezasloužil. A navíc by se to pak blbě vysvětlovalo památkářům. Takže nic.

Dostala jsem úkol: "Napiš něco na fb skupiny, budou jarní prázdniny a máme zatím volno."

Novoroční ráno začalo klasicky – roztápěním kotlů. Svátek nesvátek, teplo musí být.
Pavel na to tentokrát naštěstí nebyl sám, střídal se s Tomášem. Jenže zásoby dřeva mizely rychlostí, jakou by záviděl i Kaufland, když je v akci máslo. A nikde žádná armáda skřítků, co by ty kmeny pod sněhem naštípala ☹️.