Nesnáším Velikonoce

Ano, už od dětství nesnáším Velikonoce. Ani ne tak kvůli samotnému vyšlehání pomlázkou, to naštěstí nebývalo nijak kruté. A další šílené zvyky, jako třeba polévání vodou, se v našem kraji nedržely. Ale: budou Velikonoce, musí se poumývat okna, musí se napéct cukroví, musí se ráno vstát brzo, aby nás šlaháči nezastihli v pyžamu ….. Máma měla podobných příkazů v zásobě přehršle. A pak čekání na to, kolik kluků a v jak moc podroušeném stavu dorazí … Brrr! Už nikdy !

Jakmile to šlo, začala jsem na tyto svátky utíkat pryč. A v tom jsme pokračovali, i když se nám narodily dcery. Tehdy jsme ještě vůbec neuvažovali o karavanu nebo obytce, to přišlo až mnohem později.

Jeden z těchto útěků byl před lety do Paříže.

O Velikonocích to byl zvláštní zážitek - kromě těch nejprofláknutějších míst (Eiffelovka, Notre Dame, Sacré Coeur, …) jsem chtěla vidět i obchodní čtvrť La Défence s obloukem Grande Arche. Zaparkovali jsme v podzemních garážích téměř pod ním. A byli jsme tam sami. Velmi nepříjemný pocit. Když jsme z nich vyšli ven - kolem spousta mrakodrapů a pusto. Až na pár zbloudilých turistů na schodech pod Grande Arche tam nebyl nikdo. V místě, kde běžně tepe obchodní život a pracují tam tisíce lidí 😀. Tohle se fakt jen tak nezažije 😀.

To naopak když jsme vystoupali nahoru na Vítězný oblouk, bylo přelidněno všude. Hlavně na šestiproudém kruhovém objezdu pod ním. Hleděli jsme na to hemžení a nechápali … No a za 2 dny už jsme tudy jeli 😆.

Ale letos u dubu to bylo úplně jiné.

Neutíkali jsme, naopak - zvali jsme hosty sem. Pavel měl úmysl vyhlásit Velikonoce v našem caravan parku s programem - hledání vajíček, velikonoční hry a soutěže pro rodiny s dětmi …. Byla jsem zásadně proti. Hledání vajíček není český zvyk, nač to sem vláčet! A za velikonočního zajdu se tady nikdo taky převlíkat nebude ! Zajíce tady máme jen přírodní na polích kolem, stejně jako srnky, které se k nám chodí pod dub pást….

Takže jsme vyhlásili velikonoční prodloužený víkend v klidu a pohodě - žádný humbuk, žádné barvení vajíček, žádné kraslice visící na všech stromech v dosahu !

Pavel by sice uměl uplést pomlázku i z 12 proutků, ale ani se o to nepokoušel. Stejně by nikoho vyšlehat nešel, naše hosty - dívky a ženy, ty už vůbec ne, na ně jsme tady hodní 😀.

Karavanistům jsme nabídli klid a pohodu, ranní koncert ptactva a občas i sluníčko. Potkávali jsme je ráno, když vyráželi na výlety, po nich někteří obzvlášť ocenili možnost prohřát se v sauně a namasírovat zmožené svaly ve vířivce. Večer jsme společně poseděli, popovídali si o cestování a zážitcích - jeden v Pavlovi zanechal obzvlášť dojem, takto to pro vás převyprávěl (no prostě chlap, občas funguje opravdu jednoduše 😂):

Jedni hosté u nás byli v krátké době už po druhé, takže se dá říct, že štamgasti . Vyprávěli, jak jednou byli budovat stanový tábor pro děti. V divočině, kde na začátku nebylo nic. Pomalu ani voda. To ale ženu, amazonku , o ní ten příběh je hlavně, neodradí. Vzala si balík vlhčených ubrousků a jelo se. Jako ostatní spali ve stanu, kde proběhla i večerní hygiena právě pomocí těch ubrousků. Jenže - chtěla, aby jí na to manžel svítil. Ten to dle přání vykonal, ale když pak ze se stanu vylezl a uviděl ostatní muže, jak nedaleko hřadují jako vlaštovky na podzim a koukají na jejich stan došlo mu to. Ta stínohra na stanovém plátně musela být zajímavá.

Neříkal, jestli mu to tenkrát vadilo, nebo se dmul pýchou: čumte, volové, jakou mám ženu! 😆

Já myslím, že to druhé.

Škoda, že teď už mají obytný přívěs. Měl bych plno. 😂

Velikonoční pondělí bylo už ve znamení odjezdů. Bylo neskutečně příjemné slyšet, že u nás byli spokojení, že si tady odpočinuli …. a že se zase vrátí. Budeme se těšit. Máme štěstí na hosty 😉.

Díky jim za krásné Velikonoce.

P.S. - ten velikonoční beránek je loňská fotka, dcera, co má děti, trochu vyměkla 🤣.