99. Třináctého září

Taky vám občas mobil oznámí, že se k dnešnímu datu pojí nějaké vzpomínky?

Mně jich dneska vyhodil nějak podezřele moc. Na 13. září se jich za ta léta nastřádalo opravdu požehnaně.

Loni jsme byli právě v tento den na jednom z nejkrásnějších míst Itálie. Tyrkysové moře, členité pobřežní útesy a fascinující skalní brána podobná naší Pravčické bráně. Jen místo uprostřed lesů ji omývalo moře.

Melendugno v Apulii. Pouhých 2 000 kilometrů od nás. 🙂

A vlastně jsme byli jedni z posledních, kdo ji ještě viděli. Nedlouho po našem odjezdu přišla taková bouře, že se tento nádherný skalní útvar zřítil do moře. ☹️

Předloni jsme byli 13. září v Itálii také. Jen počasí nám tentokrát moc nepřálo. Déšť, vítr a my jako pohádkoví čmeláčci Bzuk a Ťuk, kteří putovali za sluníčkem.

Nakonec jsme tomu nečasu opravdu ujeli a skončili až na podrážce italské boty.

To je totiž kouzlo cestování obytným autem. Když se vám někde nelíbí, nemusíte tam zůstávat ☺️.

Pár nocí jsme spali na divoko, co nejblíž moři, a nakonec zakotvili v kempu na Capo Vaticano. Pohoda, klid, lidí minimum a moře přenádherné.

Cestou zpátky jsme objevili kouzelné městečko Montepulciano v Toskánsku a pak ještě zastavili u Lago di Garda, tentokrát v městečku Salò.

A právě tam jsme si zase výrazně uvědomili, jak rozdílná může Itálie být. Jih má nádherné moře, ale také spoustu nepořádku a špíny. Sever je čistý, upravený a krásný zase úplně jinak.

Ano, sever a jih Itálie. Dva různé světy. A díky obytnému autu má člověk možnost je poznat a porovnat docela zblízka.

Ale pojďme ještě o pár let zpátky.

13. září 2021 jsme byli u jezera Poděbrady u Olomouce.

Jen malý víkendový výjezd k příjemné vodě. Kamarádka Sylva mi to místo vychvalovala - a měla pravdu.

Já nějakou dobu žila v lázeňském městě Poděbrady. A právě tam jsem zjistila, že nejsou Poděbrady jako Poděbrady.

O existenci tohohle rybníku u Olomouce jsem totiž vůbec neměla tušení.

Pracovala jsem tehdy v jednom sportovním klubu, kde byla také sauna. A jednou se mi tam objednával chlapík, který vůbec netušil, že volá do města Poděbrady. Byl přesvědčený, že si rezervuje čas v sauně u rybníka u Olomouce. 😅

Takže když se později naskytla příležitost, samozřejmě jsme se tam jeli podívat.

A ještě o šest let dál.

13. září 2015 jsem zveřejnila příspěvek, který byl vlastně docela zásadní.

Končila naše kavárna v Hodoníně a já nastupovala do nové práce ve sportcentru Želva.

Změna to byla opravdu zásadní. A s roční přestávkou jsem tam nakonec strávila skoro deset let života.

Potkala jsem tam spoustu fajn lidí. I pár těch, po kterých se mi dneska fakt nestýská. Zažila jsem věci příjemné i méně příjemné. A taky jsem si tam při zakopnutí o florbalový mantinel zlomila nos.

Prostě byl to život. 😉

A dneska?

Dneska jsem žádný příspěvek na Facebooku nezveřejnila. Takže mi na letošní 13. září žádná vzpomínka určitě nepřijde.

Od dubu jsem jela domů, abych doléčila nachlazení a trochu pobyla s rodinou.

Z hor jsem přijela na jih, kde ale kupodivu žádné velké teplo není. Víkend byl deštivý a pošmourný.

I tak jsem si ho užila s tátou a vnoučaty.

Tak jsem zvědavá, co přinese 13. září příští rok. ☺️