92. Ono záleží …

Je práce, kterou člověk dělá rád. Je i taková, co mu nevadí, protože ví, že je to prostě potřeba. Bohužel jsou i práce nenáviděné.

Naštěstí je to tady u dubu pestré, takže za den se vystřídají téměř všechny tyto kategorie. Jen někdy je některých víc…

Pavel zase v posledních týdnech budoval. A užíval si to.

Poté, co marně čekal na bagr, který nakonec vůbec nedorazil (to je tady místní specifikum), se rozhodl, že si to udělá sám! Půjčil si malý bagřík a věnoval víkend rozkopávání asfaltové cesty.

Teda ne že by to dělal jen proto, aby si pohrál s technikou 😂.

Potřeboval vykopat kanál, do něj zabudovat odpadní rouru, pak to zase zpátky zahrnout a vybetonovat žlábek … Prostě vymyslel místo na pohodlné vypouštění šedé vody z karavanů a obytných aut.

Pro toho, kdo neví, tak šedá voda je ta, ve které se myjete vy nebo třeba nádobí. Pak je ještě černá voda, to je ta z chemického wc, které je taky třeba čas od času vyprázdnit. I na tuto vodu budeme mít pohodlnou výlevku, hned vedle té na vodu šedou.

Byla to budovatelská akce velkého rozsahu 😀.

Přítomné děti se zaujetím sledovaly, jak lžíce bagru vykusuje kusy asfaltu, kamení a hlíny … A Pavel si to užíval 😀.

Ale techniku musel posléze vrátit a zbyla mu jen ruční dřina s lopatou. To už taková zábava nebyla.

Když byl kupovat odpadní rouru, převážel ji califem - ten je nejdelší. I tak mu ještě čouhala zadním okýnkem ven. V posteli naší obytky se válela tlustá oranžová roura!

Když byl kupovat železné pletivo do betonu, měla jsem v transitu celou cestu těsně za hlavou řadu pichlavých ocelových drátů. No, neměla jsem pocit, že mě před nimi opěrka hlavy nějak výrazně ochraňuje ☹️. Naštěstí je to k nám z Rýmařova kousek.

Pro beton už jsem s ním nejela. Na to si vzal Tomáše - a ten v betonárce natočil video, jak z obrovské věže padá betonová hmota na přívěsný vozík za autem - a že se trefila přesně ☺️. A Pavel si dokonce mohl nadirigovat, jak moc husté to má být.

To jsou vymoženosti!

No každopádně to chlapům práci usnadnilo. Nevěřila bych, ale takový jeden žlábek toho fakt spolykal hodně. Museli jet třikrát.

Zrovna tady byla Zori a Ondra. Rádi by dědovi pomáhali, ale beton na to nebyl nejvhodnější. Tak šli se mnou převlékat postele.

Ondra statečně bojoval s povlečením, které stahoval z přikrývek, Zori zase velice zručně povlékala polštáře. Na mě zbylo to, co ráda nemám - navlékání prostěradel na matrace. U toho se člověk docela nadře. Když zvedáte desátou, máte dost.

"Babi, dívej, tam je schovaný ježek! "

Cože??? Ježek v V posteli? Teda žije tu ledacos, ale ježek je fakt blbost 😆.

Ale svým způsobem měl Ondra pravdu. Pod prostěradlem byl opravdu ježatý kopeček 😄. Schoval se nám tam pichlavý míček ze sušičky 😅.

S dětmi mi tahle práce ubíhala rychle a zábavně. Potřebovala bych je tu pokaždé!

Jindy mi zbývají jen písničky z Youtube. U některých zkouším závodit - skončí dřív písnička nebo bude převlečená a ustlaná postel? Třeba taková Brichtova Dívka s perlami ve vlasech je fajn, má 6 minut.. Ale Blues od Kaťáků má jen necelé 4, to sebou musím hodit, byť je to ploužák. Nejluxusnější je Vojín XY, ten má 7 a tři čtvrtě minuty, to už bych si v té posteli mohla i zdřímnout 😉.

Jo, s postelemi to docela jde, mám ráda vůni čerstvě vypraného povlečení.

Co fakt nesnáším je mytí oken a ještě víc úklid wc. Tomu se asi nikdo nediví.

I když já se občas divím - posledně byly v koši na papírové ručníky naházené střepy z rozbité sklenice. Fakt příjemné překvapení ☹️.

Ano, některé práce mám ráda, některé mi nevadí a některé opravdu nemusím.

Ale je to vlastně docela jednoduché. Když mám u převlékání postelí děti, tak mě to fakt baví. Když je nemám, aspoň závodím s písničkami.

Jen u toho WC jsem zatím žádný způsob, jak si to zpříjemnit, nevymyslela 😁 .