91. Jak je důležité míti … knihovnu 😀

Knihovna je pro mě věcí velkého významu.

Jak ta policová, co ji mám doma na knihy a stále se mi nějak scvrkává, tak ta veřejná, do které si chodím knížky půjčovat, neb všechny si prostě koupit nemůžu ☹️. Už teď se ty mi moje stávající v knihovně v obýváku a na chodbě hodně tísní.

Ale knihovna, to je i důležitá místnost U dubu. Pro nás někdy úplně záchranná 😅.

Vybudovala jsem ji původně proto, že přes jeden pokoj se chodí na venkovní terasu. A bydlet tam hosté, tak je terasa pro ostatní nepřístupná. A jak by se tam pak mohla nevěsta vdát, že 😀.

Takže od začátku mi bylo jasné, že toto musí být veřejný prostor.

Na zařízení jsme použili zčásti nábytek, který tady sloužil už za předchozích nájemců, zbytek jsme přivezli od nás z bývalé kavárny.

Knihovničku jsem vybavila čtivem různých žánrů, od detektivek a románů pro ženy až po cestopisy a atlas hub.

A máme tady i stůl s kolečkovou židlí, kdyby se nedej bože někdo z hostů potřeboval věnovat práci.

Ale zatím knihovna slouží úplně jiným účelům 😀.

Když tu byla skupinka maminek s dětmi, večer děti uložily do postelí a maminky mohly spolu sedět a povídat - a děti měly na doslech.

Tento týden sloužila hlavně jako útočiště jednomu klukovi pubertálního věku, když jeho mladší brácha už potřeboval v pokoji spát. Tady si starší z kluků našel pohodlnou zašívárnu s internetem - co si přát víc 😄.

Ale především je knihovna naší záchranou při velkých akcích.

Svatba, narozeniny, oslavy - to je spousta veselí a taky alkoholu 😀.

Jít spát? To se nikomu nechce. Tedy kromě obsluhy.

Půlnoc, jedna hodina, dvě hodiny … Postel tak láká! Stejně bude za chvíli řvát budík: úklid ! snídaně !

Takže v tuto chvíli nastupuje můj geniální výmysl: KNIHOVNA !

Vybavíme zbylé hosty zásobami, aby se nerušeně mohli veselit dál a odvelíme je do patra do knihovny. Někdy je slyšet řehot i zpoza zavřených dveří, ale to je úplně fuk.

My zavíráme jídelnu a potácíme se do postele 😆.

Dokonce i Pavel uznal, že jsem měla FAKT DOBRÝ NÁPAD, když jsem si ji tam prosadila.

Tehdy byl velmi skeptický a na tomto mém nápadu se moc nepodílel. Zařizovala jsem ji hlavně s Tomášem. Taky jsme řešili, jak tam má viset obraz, kde je nahoře a kde dole - což jsem psala v některé z dávných kapitol.

To už je fakt skoro v pravěku….

Ano, trvalo to, ale teď se ukázalo, jak jsem tehdy byla prozíravá 😄.

Ale že nám bude zachraňovat několik hodin vzácného spánku, to jsem tehdy ani já netušila 😉,