90. “... by mě praskly gatě”

Ve čtvrtek většinou člověk nějaké zvláštní události neočekává.

Ale tento čtvrtek se u nás konala VERNISÁŽ.

Ovšem ne jen taková běžná. Tato byla součástí velké táborové hry.

Vedoucí tábora detektivů hledal prostor pro finále jejich pátrání. A tak se naše společenská místnost proměnila v galerii. Po stěnách byly rozvěšeny reprodukce nejznámějších světových obrazů - a v nich byly zakódovány znaky morseovky, z nichž měly děti poskládat souřadnice místa dalšího úkolu.

Padesát dětí ve společenském oblečení si u nás mělo potrénovat společenské chování a zároveň i mozkové závity.

My jsme na ně byli připraveni - z jídelny se stala galerie, na osvěžení jsme namíchali džbány s domácí limonádou a čekali jsme na příchod.

Tomáš se sám hlásil, že je chce obsluhovat, že je na tuto akci zvědavý. Dokonce si na to z domu přivezl i svůj oblek včetně vesty a kravaty! Prostě splnil zadaný dress code 😄.

A pak přišel dav, na jaký tady nejsme zvyklí 😆.

Ale všichni se vešli, někteří dokonce poslouchali krátká seznámení s jednotlivými obrazy.

Ale hlavně pak všichni hledali zakódované znaky a luštili.

Z původně zamýšlené společenské události se stal spíš zmatek, pobíhání a pokřikování. Ale co jiného čekat od tolika dětí.

Akce spěla do finále- Já už v kuchyni krmila myčku první várkou sklenic, když se barákem rozlehl Pavlův naštvaný hlas: "To nemyslíš vážně! Tady to není samoobsluha!"

Co se to děje? Že by nám děcka vlezly do mrazáku a samoobsloužili se nanuky?

Tak to naštěstí nenastalo.

Kluci se nudili, tak si udělal sport z kradení cukru. Ano, zlákaly je ty malé papírové trubičky s porcí cukru ke kávě. Nejdřív doběhl jeden kluk, za ním druhý, třetí ….

Jasně, škoda byla v řádu desetihaléřů, takže vlastně žádná.

Ale Pavla to vytočilo z principu. Když jim jednou projde cukr, co to bude příště? Ty nanuky nebo rovnou peníze z kasírtašky?

No za našeho mlada se říkalo: "Ohybaj ňa mamko, dokáď su já Janko"

Tady těm mladým pánům by trocha ohybání prospěla jako praseti drbání!

Vedoucí tábora se za ně pak přišel omluvit. Bylo vidět, že ho mrzí, že tímto dostala jejich pečlivě připravená akce poněkud hořkou příchuť.

Po odchodu posledního z táborníků se šel Tomáš převléct zpátky do civilu. Zlikvidovali jsme poslední nádobí, sedli si venku ke krbu a vychutnávali si ticho.

Tomáš hekal, že ho z toho stání bolí nohy.

"Vždyť jsi nemusel celou dobu stát za barpultem, máš tam židli, klidně ses mohl posadit …"

"Nemohl, by mě praskly gatě:"