89. Akčňák v přímém přenosu

Pozor, zbývají poslední dvě minuty a šlus! A ještě poslední dvě svíčkové. Stihne se to?

Proti tomuto nerváku jsou akční filmy čajíček. Zní dramatická hudba. Časomíra odtikává poslední vteřiny. Hlavní hrdina se rozhoduje, jestli přestřihnout červený nebo modrý drát a tím zachránit svět ….

U nás nešlo o záchranu světa. Jen o záchranu oběda. A vteřiny (teda pardon, sekundy) neúprosně ubíhaly …. A teda fakt neúprosně.

To bylo tak:

Sobota odpoledne, největší polední nápor už naštěstí pominul. Právě jsem připravovala hostům cappuccino - a najednou všude tma, kávovar usnul.

Co zase holky v kuchyni zapnuly, že vyrazily pojistky?

Pavel hned šel k pojistkové skříni. Tak pojistky jsou v tom tentokrát úplně nevinně.

Tak co to teda znamená?

Za chvíli mu přišla sms od ČEZu, že na adrese Žďárský Potok 64 registrují poruchu. No, to je hezké, že registrují, ale co s ní budou dělat?

Půl hodiny - a stále bez proudu.

A tu přišla rodina, co měla objednaných 6 poledních menu. Na můj návrh, že bychom jim to dali s sebou, ať si jídlo ohřejí doma, se vůbec netvářili. Měli hlad. Tady a teď.

No prima, ale co se studenou polívkou a svíčkovou? V kuchyni, kde nevidíte na krok a kde jdou jediné zvuky z rádia na baterky: …Když nemůžeš, přidej víc ….

Tak toto jsme zrovna teď potřebovali!

Ale jo! Pavel to vymyslel!

Přinesl baterii EcoFlow, našeho nepostradatelného společníka na cestách obytkou. Ta by měla zvládnout aspoň mikrovlnku.

Jo, podařilo se!

Získali jsme elektřinu na půl hodiny 😅.

Kuchařkám pod ruce svítila baterka.

Ohřívaly talíř po talíři. Zdlouhavé, ale šlo to.

Sotva jsme tuhle rodinu nakrmili, přišli další ….

Pak přišel průser - nedalo se čepovat pivo.

To mě až tolik nevzrušovalo. Horší bylo, že přestávala téct voda. Bohužel čerpadlo ve studni je bez elektriky akorát na … ozdobu ☹️.

Začalo se nám hromadit špinavé nádobí. Hory talířů, stohy sklenic, hromady příborů …

Fuj !

Ale to nebylo to nejhorší.

Nejkritičtější bylo WC. Že nesvítilo světlo? Stejně každý chodí s mobilem. Horší bylo, že nenatékala voda do splachovadel.

No a co v takové chvíli udělají moje vnitřnosti ? Samozřejmě … velmi, ale velmi rychle jsem musela vyběhnout do patra a najít záchod, který ještě vodu v nádržce měl. Stihla jsem to tak tak ….

Elektřina nešla už dvě hodiny.

Baterie v kuchyni byla téměř vybitá. Hostům jsme se omlouvali, že jídlo nemá tu správnou teplotu - ale taky mohlo nemít žádnou, že ☹️.

A přišlo nevyhnutné.. Baterie ukazovala poslední 2 minuty. A bylo potřeba ohřát ještě poslední dvě porce svíčkové.

No nervák, jakoby šlo o tu záchranu života 😅.

Když vidíte, jak rychle ten čas ubíhá a kolik potřebujete stihnout … v té chvíli jsem plně rozuměla těm zachráncům světa 😃.

A z rádia nám k tomu pěli z plna hrdla Jeleni : " .. buď klidná jako voda a silná jako proud …."

Jo, ten proud by se fakt už hodil. Klidná jako voda teda rozhodně nezvládám být !

Ale hosté svoje jídlo dostali, jakž takž teplé bylo.

A vzápětí se vybila i ta baterka na svícení.

Signál, že kuchařky mají dopracováno.

Odjely domů, všude zůstaly jen ty hory nádobí. A venku spousta žíznivých turistů a cyklistů. Nikde v okolí proud nešel a oni chtěli hlavně studené pivo …

Už nám docházely i chlazené nápoje z lednice.

A elekřina pořád nikde.

Pak Pavlovi pípla sms, že dodávka bude obnovena kolem 19. hodiny. No potěš koště!

Právě jsem začala uvažovat, že budeme nutně potřebovat na záchody dát aspoň vodu v kýblu. Ale odkud?

No přece vířivka! Tam jsou zásoby!

Ale nebylo to nakonec potřeba, kolem půl šesté to zapnuli.

Hurááááá!

Vrhla jsem se na likvidaci těch hromad nádobí. Chudinka myčka se mohla ztrhat.

Já už ztrhaná byla. Fakt více takových sobot!