88. Miluji pondělí

Miluji pondělky.

Tedy ty, kdy máme opravdu zavřeno. Kdy tady z víkendu nezůstali žádní ubytovaní hosté a tudíž nemusím ráno vstávat na budík a cválat chystat snídaně.

Tedy ne že bych ten budík někdy potřebovala. Když mám ráno povinnosti, většinou se budím kolem šesté ☹️. Často ale taky už ve čtvrt na pět a pak si nadávám, proč nespím, když ještě můžu! Že pak budu přes den nemožná (což si tak úplně nemůžu dovolit).

Tento víkend byl ... jak to nazvat, když to ani slovo hektický nevystihuje?

A může za to španělský ptáček!

Teda moje chuť na poctivý domácí španělský ptáček. A taky to, že měli krásné hovězí v akci 😉.

A když už máme tu skvělou paní kuchařku, bylo by trestuhodné to nevyužít.

To je taková nádhera, když se s tím "drbe" někdo jiný!

Já jen zdokumentovala jednotlivé fáze přípravy 😀.

Úplně se oko smálo na tu přehlídku plátků obložených půlkou vařeného vajíčka, okurčičkou, párkem a kvádříčkem slaninky, jak čekaly na to, až je šikovné ruce zamotají do úhledného tvaru a spoutají nití.

Ježiš, to je nádhera, když to někdo takto umí!

To já umím akorát vymýšlet blbosti, a i to jen občas ☹️.

Při převlékání postelí mě napadlo, jak tohle sobotní menu prezentovat na místní facebookové drbny.

Pavel začal zveřejňovat menu vždycky už začátkem týdne. Namítala jsem, že je to brzo, že to každý stihne zapomnět. Ne, považuje to za nutné: "Aby si k nám lidi mohli třeba naplánovat na sobotu výlet!"

Takže koncem týdne nebylo od věci se připomenout, ale co třeba trošku jinak?

Při souboji s prostěradly jsem to úplně viděla: veselý obrázek, jak nad horou z rýže letí kráva s křídly, za ní v husím šiku vajíčko, okurka, párek, slaninka ..... A všichni jsou nesmírně šťastní 😆.

Navrhla jsem Pavlovi, ať zadá AI, aby nám to nakreslila. Ona umí spoustu věcí, tak proč ne obrázek podle přesného zadání? Už na první pokus to vyšlo super!

Jen jsem to neměla posílat našim dětem. Prý jestli TOTO fakt chceme ZVEŘEJNIT?! No evidentně to mělo dovětek ... pak patříte do svěrací kazajky!

Ale Pavel na ně nedal a fakt to na sítě dal.

Takže těžko říct, jestli za to mohla lítající kráva, moje fotky z přípravy, nad kterými se sliny sbíhaly, nebo prostě dobře zvolené menu jako celek (druhé jídlo byl kuřecí řízek s bramborovým salátem), to netuším. Jisté je jediné - lidi přišli. A bylo jich tolik, že jsme ještě museli narychlo ven přistavit dva stolky, aby si měli všichni kam sednout.

Je to skvělé, hosty mám ráda .... ale ne všechny najednou ve chvíli, kdy jsem tady jen já, Pavel a kuchařka se svojí pravou rukou! Z kuchyně ven ke krbu to není 10 kroků, bohužel 😭. Takže rychlá chůze a hlavně nevylít obsah talířů !!! Bohužel je nosíme jen po dvou. Nechápu, jak si jich opravdoví číšníci dokáží na ruku naskládat třeba 5 a bez nehody je donést až k hostovi, nevyklopit mu je do klína a ještě servírovat ze správné strany!

Párkrát jsem málem hosty ošidila o čerstvý koláček, co už je tradiční součástí každého našeho víkendového menu.

Ohlídat, aby každý dostal to, co má, i správné pití a všechno ... to tak mít 8 rukou a 3 hlavy !

Naštěstí odpoledne přišel Tomáš. Jak ráda jsem ho po dlouhé době viděla !

V jídelně jsme měli jedno rodinné setkání, tak jsem potřebovala hosty ubytovat a také se postarat, aby jim nic nechybělo. Takže Tomáš šup na plac, žádné velké rozkoukávání 😅.

Tahle sešlost byla moc fajn. Večer jim Pavel zapojil reproduktor (ten obrovský, co i barevně bliká), oni si pouštěli písničky - jak se dřív říkávalo "k tanci i poslechu" 😀.

Naštěstí vesměs muziku našeho mládí, takže když barákem otřásali AC/DC,, Nazareth, Deep Purple, a taky ti … no, úplně před sebou vidíme rozšklebenou pusu Micka Jaggera, ale jak se, kruci, jmenuje ta skupina ????

Hlavou mi to vrtalo dva dny a stejně jsem si nevzpomněla ☹️. V pondělí jsem se zeptala Pavla. Na první dobrou odpověděl: "Rolling Stones!" Kruci, jak to dělá, že se mu to hned vybaví???

No, hlavní bylo, že ta muzika ze mě v sobotu večer docela spolehlivě vyhnala únavu 🥳.

Den to byl dlouhý nejen pro nás, ale evidentně i pro hosty. Večerku vyhlásili už kolem dvaadvacáté. Hurá! Pořádně jsem si namasírovala nohy kafrovým mazáním, ale stejně jsem bez růžové pilulky na bolest neusnula.

Neděle začala v pohodě, po snídani hosté postupně odjížděli.

Ale já se nenechala ukolíbat, tušila jsem, že se ten blázinec z minulé neděle klidně může zopakovat.

A taky že ano, jak podle kopíráku. Sotva kuchařky odjely, přišla velká grupa hladových. Nevěřila bych, ale 10 lidí si dokáže objednat jídlo tak, aby žádné nebylo stejné. Hmmm, takže nažhavit friťák, pánev i pec na pizzu …

Kruci, jak toto může kuchařka stíhat???

Ale povedlo se, hlady nikdo nepadnul, vykoupili nám i poslední koláčky …. a nastal klid ☺️.

S podvečerní kávou jsme si sedli venku do stínu a byli rádi, že jsme rádi …

Ještě mě čekalo zlikvidovat hory nádobí, uložit zeleninu do lednice, zkontrolovat, jestli jsou všechny přístroje vypnuté … a nastal nám víkend 😆.