87. Záhada malých hovínek

Do prčic! Co to je???

Ráno jsem cestou do koupelny objevila na chodbě cosi, co velmi nepříjemně připomínalo myší trus. Fuj!

No jestli se sem nastěhovaly myši, tak máme o zábavu postaráno. Každopádně musíme ihned nakoupit pasti. Já s nimi opravdu nehodlám sdílet jednu chodbu! A kdyby se z našeho horního patra přesunuly o patro níž do pokojů pro hosty, tak nám všichni utečou. Ani bych se jim nedivila.

No tak ne, pasti kupovat nemusíme, jsme vybaveni. Ba až převybaveni! Pavel cosi objednával na Alze, tak do objednávky přihodil i 2 pastičky. Jen si nějak nevšiml, že neobjednává 2 kusy, ale 2 balení po 6 kusech 😂. Prý mu jen bylo trochu divné proč, je to balení jedné pastičky tak velké.😂

Prozatím jsem podlahu zametla a pustila to z hlavy. Inventura, objednávky, zboží... na myši nebyl čas.

Jenže druhý den ráno tam byla hovínka zase.

Tentokrát ležela na jiném místě a navíc podivně do kruhu. Přece myš by je trousila za sebou, ne? Leda že by si u mě na chodbě tancovala Kolo, kolo mlýnské.

Tak znovu smetáček, lopatka … a cesta do koupelny byla konečně volná.

Pavla můj problém s myší sebemíň nevzrušoval. A že by mi šel nastražit ty pasti? To nebylo na pořadu dne.

Večer jsem seděla v pokoji a četla si úplně první příběhy Colombové. Chceme je dát do nového formátu, aby se daly číst chronologicky jako knížka. Přitom jsem jedním uchem pořád poslouchala, jestli neuslyším nějaké šramocení. Přece myši běhají hlavně v noci.

Bylo ticho. Jen občas zapraskala střecha. Na to už jsem si zvykla.

Nad ránem jsem musela na WC. Už se rozednívalo, tak jsem ani nerozsvěcela a šla po paměti. A pak jsem zůstala stát.

Ze stropu viselo něco černého. Lehce se to pohupovalo.

Kruci... NETOPÝR!

Chtělo se mi ječet, ale to bych vyděsila hosty spící o patro níž. Tak jsem jen zbaběle couvla, zalezla zpátky do pokoje a důkladně zavřela dveře. Nejradši bych se i zamkla a před dveře postavila barikádu.

Ráno jsem vycházela na chodbu velice opatrně. A samozřejmě jsem na zemi našla co? No jasně. Další hovínka.

Kruci, kde se tady vzal netopýr? To bydlí na půdě? Všimla jsem si, že dvířka tam vedoucí mají pořádnou škvíru.

Ale když já fakt nechci sdílet jednu chodbu s netopýrem!

Jenže jak mu to mám vysvětlit?

A v tu chvíli mi něco docvaklo.

Zrovna jsem totiž četla desátou kapitolu. Pavel se tehdy radil s umělou inteligencí, kterou doma důvěrně oslovujeme Sili, jak bojovat s hejny hmyzu. A Sili mu tehdy doporučila vytvořit podmínky pro život ropuchám... a netopýrům.

Rok se s rokem sešel. A výsledek? Mám jednoho pověšeného na chodbě.

Začínám mít pocit, že ta naše Sili bere svoje rady až nějak moc doslova.

No dobře. Když se s ní mohl radit Pavel, můžu i já.

Jenže jsem udělala zásadní chybu: nezeptala jsem se, jak dostat netopýra z domu. Zeptala jsem se na netopýra.

A od té chvíle bylo jasné, na čí straně Sili stojí.

Prý bych se u nás měla spíš divit, kdyby žádní netopýři nebyli. Starý dům, velký prostor, Pavlův dub a Jeseníky. Prostě ideální adresa.

Doporučila mi zjistit, kudy létá dovnitř, při rekonstrukci mu omylem nezazdít byt, protože je chráněný, a když už bych ho přece jen chtěla vystěhovat, tak mu pořídit netopýří budku. Nejlépe s výhledem na dub.

Já řeším, jak dostat netopýra z domu. Umělá inteligence řeší jeho bytovou situaci!

A když jsem si postěžovala, že když už je tak užitečný, proč teda nežere i pavouky, dozvěděla jsem se, že netopýr je prý velmi specializovaný zaměstnanec:

Řeší výhradně letecký provoz. Komáry, mušky, můry…

Pavouci jsou podle něj jen interiérové dekorace a vůbec ho nezajímají.

Takže moje domácnost má momentálně krásně rozdělené role.

🦇 Netopýr:
"Řeším venkovní letecký provoz."

🕷️ Pavouci:
"Řešíme interiérové dekorace."

🦟 Mouchy:
"My jsme hlavní důvod, proč tu všichni ostatní jsou."

👩 Já:
"Já jsem chtěla penzion pod dubem, ne přírodovědnou stanici!"

No, tak já mám vtipnou AI a netopýra, který mě v noci děsí. To se mám!

A Pavel?

Ten jen pokrčil rameny a suše prohlásil:

"Zavírej na noc okno z toho prázdného pokoje. Kudy myslíš, že ti tam lítá?!"