86. Vy už zase jíte?

Jsme rádi, že se stáváme základnou pro turistické i cyklistické výlety.

Možností kolem je nesčetně a naši hosté jsou za to rádi.

Nedávno tady byl starší pár, sportovci už od pohledu. Na tělech ani gram tuku, jejich vybavení a oblečení vypovídalo, že na kolech tráví hodiny a hodiny … Taky jsme je většinou celý den neviděli.

Jednou se vrátili z výletu zrovna když jsem se konečně pohodlně usadila ke krbu se svým podvečerním hrnkem kávy. Nepovažuji totiž za nutné se s jídlem nebo kávou skrývat před zraky hostů někde v útrobách domu.

Teď mi bylo jasné, že za chvilku přijde požadavek na ten nejlepší iontový nápoj na světě - čepované pivo.

Taky že jo . U toho jsem se dověděla, že dnes mají v nohách jen pohodových 60 km. JEN??? Mě by to zabilo! Zvládla jsem sotva 30 a to po jihomoravských rovinkách, ne po jesenických kopcích.

No jo, každý máme jiný životní styl. Paní váží minimálně o 30 kg míň než já, pán má vůči Pavlovi ten deficit ještě výraznější.

Evidentně máme každý radost z něčeho jiného. Mě by několik hodin v sedle kola odrovnalo ☹️.

Později večer jsem šla Pavlovi ohřát polévku od oběda. On je fakt polévkový a naši paní kuchařku za její výtvory bezmezně miluje.

Právě jsem vnořila naběračku do hrnce, že mu nandám štědrou porci. Kolem procházela ta paní sportovkyně cestou ze sprchy.

"Vy už zase jíte?"

V té chvíli mi nějak došla slova 😮‍💨.

Jsem přesvědčená, že to nemyslela zle. Ale stejně mě ta poznámka zamrzela.

Každý máme nárok žít po svém. Jen bychom si možná nemuseli navzájem komentovat, co kdo jí, pije nebo jak odpočívá.