83. Hlavně do toho neklepat!

Já a technika, to je odvěký boj.

Nutno přiznat - prohrávám na celé čáře.

Mobil je mnohonásobně chytřejší než já. Když jsem předloni dostala nový, nebyl to dárek, ale trest. Dodnes netuším, co všechno umí. Až přijde čas na další výměnu, budu potřebovat psychologa.

Jen těch fotek a videí by mi bylo líto. Jakmile je musím někam zálohovat, jsou pro mě navždy ztraceny v nějakém digitálním vesmíru.

A notebook? To je kapitola sama pro sebe ☹️.

Jak teď pendluji mezi Dubem a domovem, vozím ho stále s sebou.

"Proč si ho nedáš do speciální tašky?! Mám minimálně tři, si vyber, která ti bude sedět!" Pavel nabízí velkoryse, ale úplně k ničemu.

Notebook se mi pohodlně vejde do mojí ne zrovna malé "kabelky". Když vláčím ještě cestovní tašku, tak mít ještě třetí na noťas??? Co jsem chobotnice???

Snažím se počet převážených věcí redukovat, proto nevozím nabíječky. Ani na mobil, ani na noťas. Doma mám náhradní.

Ale občas je mi to taky na … kočku.

Je to asi měsíc, co jsem si k notebooku koupila novou. Ovšem doma jsem zjistila, že nenabíjí ☹️. Tak jsem ji šla reklamovat.

Paní prodavačka ji vyzkoušela - jí se ukazovalo, že pracuje normálně. Přinesla jsem tam tedy i svůj notebook. Zapojila - a ejhle, nabíjel se! Dokonce mi ukázala i kontrolku, takové mrňavoučké světýlko, co to signalizuje.

Tak kruci, kde je problém??? No jedině v prodlužce. Nic jiného mě nenapadlo, tak jsem koupila prodlužovačku novou, doma všechno přepojila a ejhle - nabíjelo to!

Tudíž tentokrát jsem nečekala žádnou zradu.

Večer jsem se napíchla na nabíječku … a o půlnoci mi displej ztmavnul, kapacita baterky se blížila nule. Jak je to možné??? Nebyla jsem tak blbá, že bych měla prodlužovačku vypnutou, oranžové světýlko vesele svítilo. Si to ze mě dělá prdel???

No nic, vzala jsem si tedy noťas s sebou do ložnice, že ho tam nechám nabít přes noc. A ráno? Ani procentíčko nepřibylo. To snad není možné!

To si mě vybral za svého osobního nepřítele ??!!

Novou nabíječku fakt kupovat nejdu!!! Zkusila jsem si půjčit u sousedky - neúspěšně, má jinou koncovku než jsem potřebovala.

Byla jsem vytočená do běla. No nic, odpoledne přijede Míša, tak mi doveze svoji.

Byla teda štěstím bez sebe, že 😅.

Když jsem si jí stěžovala na neustálé útoky techniky na moji osobu, napadlo ji: "Zkusila jsi to zapnout jinam? " "No samozřejmě, ale ani v ložnici nic!"

"No tak to zkus úplně jinam, kde je jiný zásuvkový okruh."

To se mi zdálo sice uhozené, ale šla jsem o patro níž, zapnula nabíječku v koupelně a ejhle ! Kontrolka na mě vesele svítí a notebook hladově sosá!

Háálelůůůjááá!!

Ano, naštěstí jsem si porodila dceru mnohem technicky zdatnější, než jsem já. Ale to není žádné umění, to je kde kdo, i sousedovic pes.

Ale Míša má za sebou rekonstrukci staršího domku, co má mnoho záludností, takže ji to napadlo. Prostě že mi v obýváku asi kolísá napětí. To nevadí třeba vysavači, který jede normálně, ale citlivé elektronice se to nelíbí ☹️.

Tož tak. Záhada vyřešena.

Ovšem notebook ještě neřekl poslední slovo.

Byl dosytosti nabitý, ale když jsem si chtěla sednout k práci, byl jiného názoru.

Odmítl se odklopit.

Nechtěla jsem na to jít násilím, nedávno jsem ho měla v opravě, protože se vylomil pant od otevíracího displeje. Evidentně tam ten rámeček zase nedrží a vzpříčil se.

Pavel mě zabije. Furt mě poučuje, jak s tím necitlivě zacházím ….

No nic, přiznala jsem se mu. Pracovat jsem potřebovala.

U dubu má všelijaké technická udělátka, vymyslel to i tentokrát.

Ovšem nesmírně originálně.

Sice ho teď nemůžu vůbec zavřít, dokonce ani upravovat sklon displeje, ale aspoň funguje.

Pavel totiž vzal malý svěrák (přesně se to jmenuje svěrka upínací) a rámeček displeje jím v rohu stáhnul. Takže mi nad klávesnicí trčí 20 cm železa, nemůžu si to dát na klín, jak jsem zvyklá, neb to tam dost zavazí … Ale noťas zatím funguje.

Ale jak dlouho? Kdo ví …

Zatím to vypadá na dočasné příměří 😅.