82. Když to uděláš vajíčkem, máš všechny dolíčky stejné

Sobota je u nás už tradičně dnem koláčků.

Čerstvé tvarohové koláčky s povidly i bez se staly velkým lákadlem 😋.

Pro mě to znamená, že v týdnu musím nakoupit hlavně tvarohy a droždí, protože mouku, máslo, cukr a další ingredience teď už máme ve skladu stále.

Protože občas se tady peče nejen v sobotu, ale i druhá várka v neděli. To když se sejde hodně mlsných hostů 😀

Paní kuchařka ráno začíná zaděláním těsta. "No jo, kam ho dám dneska, aby bylo hezky v teple a vykynulo?" To bývá trochu detektivní úloha. Někdy ho posadí na rozehřátou troubu, ale poslední dobou se jí dost osvědčuje okenní parapet. Na sluníčku těsto kyne přímo ukázkově 😃. Jen to sluníčko musí svítit, což tu opravdu není pravidlem. Léto neléto. Už pár dní to vypadá spíš jako na apríla. Sluníčko, deštík, sluníčko, bouřka, sluníčko, mraky, ještě tmavší mraky, …

Dneska jsem přišla do kuchyně ve chvíli, kdy byl proces tvorby už v pokročilé fázi.

Těsto se proměnilo v úhledné kuličky naplněné voňavou tvarohovou náplní. Vyrovnané v pětistupu na plechu čekaly na další krok.

A v té chvíli paní kuchařka vzala vajíčko a jeho špičatější stranou udělala do každé kuličky důlek.

Nevěřícně jsem na to hleděla. Jednak na tu rychlost, jakou těsto značkovala, ale taky na tu absolutní přesnost. Všechny důlečky jeden jako druhý. A u toho mě stihla poučit : "Když to uděláš vajíčkem, máš všechny dolíčky stejné! To mi říkávala moje babička a já to tak dělám celý život 😄" A má pravdu, fakt jeden jako druhý ☺️.

Pak vzala mašlovačku a každý koláček pěkně potřela rozšlehaným vajíčkem.

Dalším krokem byla lžička povidel a nakonec hrstička posypky.

A šup s plechem do trouby.

Za chvíli už se kuchyní linula nezaměnitelná vůně .

Samozřejmě přilákala Pavla. Přišel si uchytit z plechu ještě horký koláček …

Tak vypadá čirá radost 😊.

Navíc byla dnes k polednímu menu zeleninová polévka a mimořádně se povedla.

Takže pro něho - vrchol blaha 😆.

Prohlásil, že kvůli tomuto stojí za to mít vlastní hospodu 😅.