80. Zlaté vruty

"Kdo jsi a co jsi udělal s Pavlem ??!!"

To bylo jediné, co mě v té chvíli napadlo.

Koukám na Pavla, jak mírumilovně dojídá polévku a na můj dotaz, kdy smontuje palandu na pokoji č. 6 se dozvídám : " No až koupím nové vruty. Mám jen stříbrné a to by z toho dřeva hrozně razilo."

Cože???

Co to proti mně u stolu sedí za tvora? Toto by Pavel v životě z pusy nevypustil! Řeší barvu vrutů??!!

On, kterému je úplně šumák, že v pokojích pořád ještě nejsou natřená futra, že na některých dveřích jsou špatně nebo nijak maskované díry , …. tento člověk řeší barvu vrutů????

Co se tady stalo????

Že by k té palandě získal nějaký nezdravý vztah?

No je pravda, že s ní bojuje už od zimy.

Tehdy jsem si uvědomila, že máme pokoje se dvěma postelemi, šesti postelemi, ale vlastně vůbec nemáme pokoje pro klasickou rodinu s postelemi čtyřmi. Jeden pokoj jsme takto vybavili jednoduše, do druhého jsme potřebovali přestěhovat palandu.

Ono to vypadá nesmírně jednoduše. Prostě přestěhujeme palandu z místnosti, kde není potřeba do místnosti, kde potřeba je 😀.

Ale kdo viděl naše postele dobře ví, že to nejsou žádní drobečkové z tenkých trubek a překližky. Nene, tady je to poctivá truhlářská práce - masivní kůly, poctivá prkna … taky to váží jak malý slon.

Když naši předchůdci vybavovali pokoje, evidentně palandy smontovávali až přímo na místě. A i když s nimi náhodou po velkém úsilí člověk pošoupne, tak zjistí, že na šířku prostě neprojdou dveřmi ☹️.

Takže Pavel s Tomášem zkusili jednu palandu rozmontovat. A stal se z toho téměř nekonečný příběh, neb dřevo bylo nejen smontované dlouhatánskými šrouby, ale i slepené čímsi, co zaboha nešlo rozlepit.

Chlapi to zkoušeli po dobrém, šli na to i násilím. Pavel na tom odrovnal i jeden hever - a nebylo to nic platné. Palanda furt chtěla být palandou a ne hromádkou kůlů a prkýnek ☹️.

Takže tady vznikla taková tradice - kdykoli byl momentálně prostoj a nervy chlapů nebyly opotřebené, šlo se bojovat s palandou.

Kolik hodin na tom strávili? Po kouskách možná 20, možná i víc …

Až včera, když Pavel čekal na bagr, který nejel a nejel, se mu podařilo postel rozpůlit.

No hurá, to už by dveřmi mělo projít! Teda když se ten díl správně nasměruje … Pavel si podal svoji přepravní plošinku a zavolal i mě, jestli si to chci zdokumentovat. No jasně, že jo!

Dostat ten těžký kus ven ze dveří byl teprve začátek. Pak bylo potřeba vytočit se v úzké chodbě do pravého úhlu, přitom neurazit žádný roh, nerozbít okno ani prosklené dveře, přejet přes zvýšený práh a pokračovat další úzkou chodbou až ke dveřím pokoje, kde mělo být palandino nové bydliště.

Dveře od pokoje musel vysadit, aby se vůbec dalo uvažovat o tom, že by projeli.

A i tam to bylo opět o milimetry. Jako vždycky v tomto baráku.

A že ten kus byl fakt těžký jako prase - a Pavel z toho ani neodmontoval žebřík, po kterém se leze na horní postel. Přece jen by tím ubral pěkných pár kilo …

Ale on, co má dub, má i ty zocelené svaly, takže nějaký žebř už ho nemohl rozházet. Podstatné bylo, že z palandy vyrobil dvě půlky, které už byly transportovatelné! Těžce, ale byly.

No, tady se dějí takové věci a Tomáš tráví začátek léta u koní a o toto všechno přišel! Sám se s tou těžkou potvorou taky pěkně natrápil a celé finále je teď jen na Pavlovi.

No a ten si poradil. Jako vždycky tady. Fakt jsem tomu nevěřila, ale palanda je přemístěná!

Aby do sebe opět zapadly obě poloviny, musel odřezat nánosy lepidla z jednotlivých kůlů, pak jsem mu to pomohla správně nasměrovat, trochu strkání, trochu klepání …. a byla palanda 😅.

Proces to byl opravdu nesmírně náročný. Pavel sice z vojny zvládá rozborku a sborku samopalu v předepsaném limitu 1 minuty, ale na rozborku a sborku poctivé postele ho ani základní vojenská služba nepřipravila ☹️.

Já už chtěla palandu pořádně umýt od prachu, ale Pavel mě vyhnal. Prý to zatím drží jen na čestné slovo. Pak ji popruhy pevně svázal a já k ní zase mohla.

No vrstvy prachu na ní byly, ale kupodivu žádná přilepená stoletá žvýkačka. Téměř zázrak 😃.

Ráda bych palandu úplně zabydlela matrací, povlečením … zítra přijede velká skupina maminek s dětmi, tak ať jsme připraveni.

Ale zatím to nejde, protože musí konstrukci sešroubovat těmi vruty, které nemá. A ne obyčejnými , ale jak jsem se dozvěděla u oběda, musí koupit ty nové ZLATÉ !!!