77. Pro mě radost, pro Pavla utrpení

Život uprostřed čárového kódu je o duševní zdraví. Fakt z toho oči přecházejí a hlava se chce motat.

Mluvím teď o obložení naší nové jídelny. Proužky světlého dřeva a černého podkladu jsou všude a je jich mnoho.

Při té první svatbě jsme byli rádi, že to vůbec je obložené. Teď už ale vidíme, že je potřeba to něčím zjemnit.

Já mám úplně jasno čím.

Už před časem nám místní výtvarnice nabídla své kresby třeba do pokojů hostů. To Pavel odmítl řešit, že na TOTO nemá čas ! " Ty za mě postavíš barpult a připojíš vodu ?!" No to těžko, takže osud obrazů byl zpečetěn ☹️.

Teď ale sám velký šéf připustil, že do té jídelny by to něco chtělo.

Paní Zdeňka nám ochotně přichystala výběr svých kreseb. Já měla jasno - něžné přírodní motivy. Pavel na ty obrázky nevěřícně koukal. Z jeho výrazu jsem četla něco mezi: "To je fakt hotové?" a "Vždyť tam skoro nic není !"

Naštěstí si to paní Zdeňka nebrala osobně. No co se dá od chlapa technického ražení čekat 🤣!

Nabídla se, že nám vybrané kousky zarámuje. A dokonce nám je se svým přítelem (také výtvarníkem) přijela pomoct nainstalovat. To mi bodlo! I po letech vzpomínám na Pavlovo nadšení, když jsme věšeli obrazy doma … Toto fakt nechci znovu zažít !

Ano, on vymyslí, JAK to pověsit, ale já mu přesně musím ukázat KAM . A v tomto pruhovaném prostoru jsem si nebyla jistá, že to správně odhadnu.

Tudíž bylo skvělé, že nás na to bylo víc očí.

A profíci měli jasno na první dobrou.

Teď už bylo na Pavlovi, jak to upevnit. Zapíchnout jednoduše hřebík do lamely nešlo. Já to tušila. Chtěla jsem koupit rybářský vlasec, aby to viselo shora. Ovšem s mojí znalostí obchodů v Rýmařově jsem neuspěla. Možná ho někde mají … No, někde.

Ale Pavel stejně měl lepší řešení: hřebík nahoru nad lamely a od něj závěs z černých technických stahovacích pásek. Je to nakonec méně nápadné než ten vlasec.

Potřebovali jsme zavěsit 5 obrazů.

Pavel opět vytáhl svůj oblíbený laser. Na barpultu vystavěl pyramidu z krabic a kýblů, aby ho dostal do té správné výšky .

Paráda, žádné složité vyměřování metrem - zelená linka a bylo jasno. Výtvarníci obdivovali laser a Pavel byl ve svém živlu. Konečně disciplína, kde se dá všechno přesně změřit ! Tady teď byl za umělce on😅.

Celou akci jsme měli za půl hodiny hotovou.

Rázem je ten prostor úplně jiný.

I Pavel uznal, že toto sem sedí. I když dodnes úplně nechápe, co na těch obrazech vlastně vidí …

Paní Zdeňka se mu snažila vysvětlit jednu z kreseb. Jmenuje se "…a kamna zatím mile hřála". Jakmile začala povídat o svých pocitech, když ho vytvářela, viděla jsem u Pavla typický skelný pohled … asi takový, jak mám jí, když mě poučuje o elektrice.

Venku u krbu si už hodinu povídaly tři ženy. Přijely k nám na kávu, protože to prý už dlouho plánovaly a byly zvědavé, jak to u nás vypadá … a trefily se zrovna do zavíracího dne. No tak přece je nevyženu! Připravit kávu trvá chvilku.

A právě ony byly naším úplně prvním publikem. A jejich pochvaly mě utvrdily v tom, že jsem ty obrázky neprosazovala zbytečně 😀.