74. Svatba

Bylo za pár minut půl páté. Obloha venku začíná blednout, ptáci se předhánějí, čí zpěv bude nejhlasitější.

Otevřela jsem okno dokořán, chyběl mi kyslík.

V hlavě včelí úl, bzukot myšlenek je hlasitější než ti ptáci venku.

Spánek? Nehrozil. Marně jsem si nadávala, že mi ty 3 hodiny budou chybět,

Zkoušela jsem si číst, ale oči mi jen klouzaly po písmenkách …

Tak jsem šla Pavlovi vyžehlit košili, pak si umýt vlasy ….

A znovu zkontrolovat, jestli je opravdu všechno připraveno.

Až tu bude desátá svatba, snad už budu klidnější.

Ale jsme teprve u první.

Naštěstí celkem komorní, jen 16 lidí.

Pro nás ideální ☺️.

Obřad měli v lese. Když přišli, přivítala jsem novomanžele U Pavlova dubu a samozřejmě jim popřála všechno nejlepší. Pavel mluvit nechtěl, tak jsem to vzala na sebe ☺️.

Pak následovala klasika: přípitek, oběd, káva, zákusky …

Holky v kuchyni jsou fakt sehrané, jídlo bylo výborné, někteří hosté si rádi i přidali.

Já s Martinkou a Tomášem jsme zvládli všechno naservírovat a nikoho nepolít, takže pohoda 😄. I když to nebylo úplně profi, občas jsem to někomu podala z nesprávné strany …

Odpoledne ubíhalo poklidně. Pak někdo zmínil, že v Bruntále na slavnostech bude v 19. hodin koncert Lucie Bílé a je škoda, že to neuvidí …

Pavel je mužem činu: nabídl, že je tam klidně odveze, že má v transitu místo pro 8 pasažérů. Když se přidal ještě jeden řidič osobáku, bylo rozhodnuto. Jede se na Lucku !

Po trošce zmatků se všichni nalodili a v 18. hodin odjeli.

To bylo boží ! Takové nečekané 3 hodiny klidu !

Dali jsme si večeři, kávu - a hlavně nohy nahoru 😆.

Kolem půl 8 se přihnal liják. Ale pořádný. Tak honem pozavírat okna - jedním nám dovnitř napršelo, i když bylo zavřené. Tomáš rychle běžel pro kýbl a vodu sbíral.

Říká se, že když na svatbě prší, tak novomanželům prší štěstí. Tak tigkke ho budou mít přehršle 😃.

Čekali jsme, že dorazí jak vodníci. Naštěstí se prý stihli schovat do chodby nějakého domu na náměstí. V Bruntále totiž přišly i kroupy a pořádný vichr.

Koncert bouřka ukončila v půlce ☹️. Z Lucie Bílé byla – jak později sama s humorem napsala – rázem "Miss mokré tričko". 😀

Hosté se i tak vrátili spokojení. Která nevěsta to má, že by jí ve svatební den zapěla zlatá slavice 😁.

Nálada byla výborná - a jejich výdrž taky. Ti nejstatečnější mířili do postelí ve čtvrt na čtyři 😂.

Já je opustila už kolem jedenácté, zrovna ve chvíli, kdy probíhal lítý souboj ve stolním fotbálku.

Ráno jsme měli pro hosty připravenou klasickou snídani a poctivou česnečku. Hádejte, co zvítězilo a celé čáře 😅. A že teda někteří to "vyproštění" fakt potřebovali 😂

Po obědě se všichni pomalu začali rozjíždět domů.

Mávali jsme jim a užívali si ten neskutečný pocit úlevy, že se to fakt podařilo. Žádná katastrofa, žádný úraz, žádné červené víno na šatech …

Kdyby mi někdo před rokem řekl, že se v téhle rozkopané budově bude konat svatba, nejspíš bych ho nechala odvézt rovnou do Kroměříže.

A teď? Byla. Skončila. A dopadla mnohem líp, než jsem si vůbec dokázala představit 😉.

Občas mám pocit, že ten největší blázinec není v Kroměříži, ale v mé hlavě. Jenže kdybychom občas nevěřili nemožným věcem, nikdy by se nestaly.

Nebylo to bez chybiček. Ale byla to naše první svatba, vybrali si nás kvůli atmosféře, kvůli místu, možná i trošku kvůli nám …. A to se povedlo 🤩.