73. Den před

Zítra bude Den D.

Zítra se ukáže, jestli to dáme. Nebo jestli zkazíme dvěma milým lidem start do společného života.

Oni si nás vybrali, aby si tady užili svůj svatební den.

Žádný sraz abiturientů, žádné narozeniny, žádná výroční schůze spolku houbařů ….

První fakt velká akce s obědem, večeří, zábavou, noclehem, snídaní … - a rovnou SVATBA !

Dostali jsme důvěru jen proto, že u nás ženich dostal oblíbené caffe latte v obřím hrnku. A že se u nás dobře cítili. ….

To je zodpovědnost jak blázen ! Co kdybychom to pos … - no, podělali !

Pavel samozřejmě takové příležitosti neodmítá.

Já tu tehdy zrovna nebyla, tak to se mnou nemohlo švihnout na místě. A tím jeho: "To dáme !! " jsem si teda nebyla vůbec jistá.

Čas běžel jak splašený a naše jídelna pořád byla víc staveniště než místo, kde má být za týden svatba. Do kuchyně chyběly dveře, bar byl sotva polotovar, dřez neměl napojení na odpad, …

A hodiny pádily sprintem.

Pavel to fakt dokázal ! Padal na hubu, ale dokázal to.

Jídelna je až na pár detailů připravená.

Já rozmístila na okna a do polic kytky, kterých jsme posledně z domu dovezli plnou bednu. Jen jedna mi chyběla, a to ta nejdůležitější.

Potřebovala jsem zamaskovat díru v parapetu, tudíž poměrně velkou převislou květinu. Jedno jakou, hlavně, aby pěkně visela dolů 😃.

Naštěstí v rýmařovském květinářství jednu takovou fakt měli 😉. Uff, svatba může být 😁.

Stoly jsme postavili do tvaru T, přesně podle domluvy.

Přinesla jsem roli papírového ubrusu - v minulé práci kolegyně na prostření slavnostní tabule takový ubrus používaly a velmi se jim osvědčil.

Jenže když jsme ho šli natáhnout na stoly, krve by se ve mně nedořezal. No kruci, to je strašně tenké !!!!

Koupila jsem špatný druh ☹️. Ale kdo to má v roli zabalené v igelitu poznat !

Trhalo se to už při stříhání.

Co teď ? V pátek odpoledne těžko sehnat jiný. A látkové ubrusy, přiznám se, vůbec nemáme.

No nic, ustřihnout pryč to roztržené a znovu. Musíme opatrně. Přeopatrně.

V té chvíli přijela nevěsta s kamarádkami stoly nazdobit.

Když viděla, že jsem z toho nešťastná, ještě mě uklidňovala, že o nic nejde, že je to v pohodě …. No je fakt, že když umístiily doprostřed růžový látkový pruh, na to korálky a mašličky, pak ozdobně skládané ubrousky, tak se ubrus skoro ztrácel.

No, mám velké poučení pro příště! A velké štěstí, že naše nevěsta byla kliďas. Dovedu si představit, že jiná by z toho rozpoutala třetí světovou válku.

Já teda kliďas nejsem, nervy mi pochodují … A divím se, že mě netrefilo, když těsně po obědě, ve vedru tady na horách nevídaném (bylo přes 30 stupňů) přivezla sestra nevěsty zákusky. Dort na podnose s nohou (vysoké a dost nestabilní) a zákusky, které se už při přepravě roztékaly. Takže fofrem do lednice. Ale jak, když to cukroví nemá ve stohovatelných krabicích, ale asi na 10 tácech ?????

Ještě že tady po bývalých školách v přírodě zbyla obrovská lednice. Ale i tak se hodilo, že jsme v mládí na prvním počítači hrávali tetris (kdo neví, tak to je skládání různých kostiček tak, aby do sebe zapadaly). Toto teda byla skládanka mnohem vyššího levelu ! Ufff !

Pavel se ujal přemisťování věcí - zelenina, sýry, šampusy, … různě je kupil na sebe - až slavnostně vyrobil místo na dort. V úplně spodní polici ! Toto může vymyslet fakt jen chlap !

"A proč dolů ne? Dyť je to jedno !"

"To rozhodně není! Cokoli by ti z horních pater upadlo, máš to na dortu ☹️"

To uznal i on, že to má logiku. A nastalo nové kolo přerovnávání ….

Pak přijely kuchařky udělat si přípravy na slavnostní oběd i na večeři. Původně chtěly přijet už ráno, ale jedna má zraněného psa a musela ho doma hlídat, druhé pro změnu vytekla myčka. Tomu se říká radost !

Ale i tak zvládly všechno, jsou perfektně sehrané.

Aby toho nebylo málo, tak Pavel ještě vezl do Rýmařova ruské kuželky a šlapací motokáry. Byl tam dětský sportovní den a pořadatelé si je od nás zapůjčili. Poslali jsme tam s tím Tomáše, ať to tam trošku hlídá.

Lepší termín už si fakt vybrat nemohli… Teda mohli, den svatby - ale to by jim Pavel odmítl, takový blázen není ani on 😆.

Akce skončila celkem brzy, tak to Pavel zase jel transitem přivézt zpátky. I s Tomášem. Ten nám pomohl s posledními přípravami, pak přijela náš tým posílit i Martinka …

Byli jsme konečně komplet. Všechno bylo připravené. Nebo jsme si to aspoň namlouvali. Šli jsme spát. Druhý den už nebylo kam ustoupit.