69. “... jednou ráno přišel vítr ….”

Tahle písnička od Buty se mi okamžitě vybavila, když mi Pavel volal, že náš nový reklamní banner vydržel stát pouze jeden jediný večer. A pak přišel ten vítr ….

"Jednou ráno, přišel vítr, vzal si banner i s podstavcem ……"

Ne, naštěstí ho neodnesl i s podstavcem a hlavně - nepotrhal ho.

Podstavec ( konstrukce z lešenářských trubek) zůstal na místě na poli, kde ho zatím nikdo přičinlivý neobjevil a neodvezl do sběru.

A banner Pavel přivezl k dubu na opravu.

"Teď se mi konečně hodí, že jsem strojař !" 😀. Ano, Pavel vystudoval strojárnu v Brně. Teda vysokou, je ing., což teď u dubu fakt využije 🤣.

Ale díky těmto studiím mi udělal přednášku o tom, co je to ZAVĚTROVÁNÍ.

Pokud jste někdy stavěli stan, už to vlastně znáte.

Samotné tyčky stan postaví. Ale aby ho první poryv větru neposlal k sousedům, natáhnou se od něj šňůry do stran. A přesně tohle teď dostane i náš banner.

Do horních rohů konstrukce Pavel přidělal očka. Do nich přijde ocelové lanko, jedno dopředu a druhé dozadu. Vznikne něco jako písmeno A a banner najednou není jen postavený, ale i ukotvený. Jinými slovy: dostane bezpečnostní pásy.

Prostě ZAVĚTROVÁNÍ. Zase jsem o něco chytřejší 😄.

Očka jsou namontovaná, banner leží na zemi, nožičky pořád nepřirozeně vykřivené. A teď přijde na řadu KRUMPÁČ. A kupodivu ne proto, aby mě s ním Pavel praštil za nemístné řeči 😀.

Prostě zasunul jeho špičku do duté trubky a použil ho jako obří páku.

Pět let vysoké školy, půl minuty s krumpáčem a nožičky byly zase rovné. Jak prosté, že !

Banner je opravený, horní rám vyztužený. Do připravených oček (teda spíš ok) se zacvaknou háčky velikosti chlapské pěsti, ocelová lana od nich vedoucí taky nejsou žádné nitky na vyšívání 😀. "Vítr už nebude mít šanci! Vždycky to udrží jedno nebo druhé lano, může si foukat odkud bude chtít," přednášel Pavel 🙂.

V sobotu Pavel s Tomášem předvedli pohádku "O veliké řepě" naruby. Netahali věc ven, naopak, cpali dovnitř. Banner do transita. Tomáš zvenku tlačil, Pavel vevnitř tahal … Stejně ho část vyčuhovala zadními dveřmi ven. Na těch asi 600 m to nevadilo, jeli víceméně krokem. Na poli stále trpělivě čekala trubková konstrukce.

Trošku montování a banner opět stojí.

Hrdě vztyčený.

Zavětrovaný.

Vyztužený.

Prostě připravený na další souboj s počasím.

Ale znáte to….. jednou ráno přišel vítr ... 😄