68. Smršť

Byl to zvláštní týden.
Takový, kdy se sice normálně funguje, ale ve vzduchu pořád něco visí.

Aspoň že v pondělí ráno svítilo sluníčko. Vynesla jsem si na přední terasu křesílko a kafe. Koukala jsem na dub, na nové jasně zelené lístky a snažila se sama sebe přesvědčit, že život je vlastně krásný.
Ptáci zpívali…. a my dva měli frekvenci tak 3 slova za hodinu.

Pavel mezitím odjel do Šumperka pro brusku. Ne ledajakou.
Tohle byl stroj, který vážil asi sto kilo a po podlaze jezdil s výrazem:
"Tak ukažte, co jste tady zase zkazili."

Pavel přivezl i průmyslový vysavač. Naštěstí. Takže tu nebylo naprášeno jak v cementárně.

Veškerý nátěr, co nám tady několik dní smrděl a schnul, šel dolů. I kus samonivelačky. I Pavlova nálada…..

Ale podlaha teda vypadala výrazně líp. Po několika hodinách práce ještě aby ne !

Jenže dusno mezi námi přetrvávalo.

Dokonce nepomohla ani moje mírová nabídka v podobě rýže k obědu. Což je z mé strany téměř oběť, protože rýži fakt nemusím. Pavel ji miluje.

Normálně by ocenil minimálně snahu. Tentokrát nic 😟.

Takže když ve čtvrtek odjel na celý den do Zlína, rozhodla jsem se udělat si malou osobní neděli.

Počasí sice zradilo, takže romantická snídaně na terase nevyšla, ale i tak to mělo svoje kouzlo. Dlouho jsem se válela v posteli a četla si. Pak jsem převlékla svoje povlečení, protože miluju ten pocit i vůni čerstvě vypraných peřin.
Utřela jsem prach v pokojích, v pátek měli přijet hosté.

Takový ten nenápadně šťastný den, kdy člověk nic zásadního neřeší.

Pavel přijel večer.
A konečně se se mnou začal téměř normálně bavit.
V pátek dorazili hosté. Jenže ti přijeli hlavně na BugrFest do Staré Vsi.
U nás prakticky jen přespávali.

Celý areál byl nezvykle tichý. Ani kolo. Možná měli lidi strach, že fesťák bude slyšet až k nám. Naštěstí nebyl.

V sobotu dostal Tomáš za úkol posekat trávu pod okny a svahy kolem plotů.
Pavel smontovával z trubek konstrukci na reklamní banner, pár jich musel i přiříznout do správné velikosti. Naštěstí má nářadí všeho druhu 😀.

Prostě klasická sobota u dubu….
Já shrabovala posekanou trávu a odvážela ji pryč.

A v tom přijela obytka. Neohlášená. Pavel šel hosty přivítat, prošel s nimi areálem, pán s paní si vybrali stání. Zajeli tam. Chvíli to vypadalo, že budou vytahovat židličky a markýzu. A pak … zase nastoupili a odjeli. Beze slova.

Jen jsme za nimi nechápavě koukali.
Začali jsme samozřejmě analyzovat. Vadilo jim to sekání? Asi ano.
Jenže kdybychom věděli, že přijedou, posekalo by se jindy. Ale Tomáš přece nenechá půlku svahu nedodělanou.

Pavlovi to vrtalo hlavou celý večer. On prostě potřebuje přijít věcem na kloub.
I kdyby měl rozebrat problém na atomy.

Takže v neděli natočil krátké video. Popsal situaci a zeptal se lidí na Facebooku, jestli jim při kempování vadí hluk sekačky a jak by se zachovali oni.

A pak přišla smršť.

Komentáře lítaly rychlostí letní bouřky.

Jedni psali, že sekání trávy k tomu prostě patří. Že pokud to není v šest ráno, vůbec by jim to nevadilo. Někteří by prý dokonce přišli pomoct.

Další naopak tvrdili, že chtějí absolutní klid a okamžitě by odjeli taky.

A pak přišla třetí skupina. Ta nejlepší. Facebookoví gladiátoři.

"Tisíc korun za kus trávy ?"
"Ohrady pro koně ! Nejsem skot !!!"
"Řešíte hlouposti !"

"Co vám je po tom, kam ti lidi jeli !"
"Akorát se chcete zviditelnit !"

Musím přiznat, že u některých komentářů jsme se smáli fakt hodně. Protože člověk může buď brečet…
…nebo si představit karavanistu romanticky nocujícího mezi kamiony na D1 😂:

"Teda, nejsem karavanista, ale i kdybych byl, než dát skoro tisícovku za stání v ohradě pro koně, raději bych zaparkoval na dálnici na pumpě někde mezi kamiony! Sprcha je tam také, záchody rovněž a taky restaurace a obsluha non-stop! Co vy nabízíte za ty prachy navíc? Nic!

Je fajn že to sem dáte i video a ceny a spousta lidí aspoň ví kam určitě ne a vy nemusíte pak postovat a zoufat, proč někdo odjel."

Ale hlavně: algoritmus Facebooku nás tu neděli evidentně miloval.

Přes dvě stě komentářů. Více než sto nových sledujících během jediného dne !

A já si v jednu chvíli uvědomila zvláštní věc:

Celý týden jsme doma chodili po špičkách. Kvůli jedné nepovedené podlaze.
Kvůli pár nešťastným slovům. Kvůli únavě.

A pak přijde obyčejná sekačka a jedna odjíždějící obytka - a internet z toho udělá událost týdne 😂 Život má občas opravdu zvláštní smysl pro humor 🤔.

Tak uvidíme, kolik lidí se na nás po té facebookové smršti přijede podívat i naživo.

Snad ne všichni najednou. A ideálně až po sekání 😀.