67. Neděle, kdy nám to lepilo. Úplně všechno 😖.

Předpověď na víkend byla mizerná.

Takže Pavel rozhodl, že konečně dodělá podlahu v budoucí jídelně.

"Konečně" je ovšem relativní pojem. Už se s tím pral přes dva týdny.

Nejhorší bylo vyrovnat kanálky, které tam zbyly po bývalé kuchyni.

Koupil 2 pytle samonivelační hmoty. 50 kilo by mělo stačit, ne? No nestačilo, dokupoval ještě dvakrát. Celkem 225 kg!

Mělo se to roztékat a vyrovnat samo, však se to taky tak jmenovalo. Ale skutečnost byla horší. Kanálky se sice celkem zahladily, ale nerovnosti, prohlubně a hrbolky zůstaly. Nejviditelnější byly přechody mezi stávající dlažbou a tou opravovanou částí - která samozřejmě byla uprostřed místnosti ☹️.

Když to zaschlo, Pavel to zkoušel zbrousit. Pak celou podlahu natíral speciálním nátěrem, co měl všechno sjednotit, zahladit a zachránit.

Při těchto operacích jsem nebyla, užívala jsem si doma vnoučat. Pavel mi velkoryse nabízel, že můžu doma ještě zůstat, že ta barva dost smrdí. A tudíž tento víkend necháme zavřeno. Stejně má být škaredě.

Že já blbec nezůstala !

Ale děti jely na pouť ke druhé babičce, tak mi přišlo užitečnější jet k dubu. Tady je pořád co dělat ...

Ale teda ten smrad byl vytrvalý. Pavel dal té podlaze i druhý - finální nátěr, ať už je to při jednom.

Otvírala jsem okna kde jen to šlo - jenže to zas potřebovalo teplo, aby barva zasychala.

No ale jak tady fungovat?

Přes tu natřenou podlahu je jediná cesta do prodejního okýnka, kde jsou lednice a vůbec všechno. A jinudy to nejde - leda bychom se tam vsoukali tím okýnkem, což při našich rozměrech ... 🤣

Tak jsem přestěhovala aspoň kávovar - pro mě naprosto nezbytnou věc, taky nějaké hrnky, skleničky, něco alko i nealko nápojů, kdyby náhodou nějací hosté přece jen přišli.

Na Facebook jsme sice napsali, že máme omezený provoz a že to u nás tento víkend trochu připomíná chemickou laboratoř…

Ale kdo je připraven, není ohrožen ! 😆

Pavel byl připraven ještě víc. Vyrobil si "mostík" ze žebříku, aby se dostal z kuchyňky k pípě. Naštěstí to bylo jen 2 metry. Co kdyby přece jen přišli žíznivci, které by je absence piva mohla ohrozit na životě 😀.

Když zrovna nepršelo, Pavel venku likvidoval staré přístřešky na dřevo. Dosloužily už dávno, přišel čas je sprovodit ze světa. Jak ? Samozřejmě zase povolal do akce transita.

Horní trám přístřešku popruhem zahákl a transit zabral. Až na druhý pokus se dřevěné trámky a děravá střecha pomalu sesunuly k zemi. A pak je začal rozebírat na "použitelné" a "ke spálení".

Od kolemjdoucí skupinky turistů zaslechl: "tady je zavřeno".

A jako správný introvert, který to ale umí dobře skrývat, na to hned reagoval:

"Otevřeno je, máme pivo, kafe i víno, pizzu a…"

Po klasické odpovědi "uvidíme" se opravdu čtyři pánové za 10 minut vrátili. Volání piva bylo evidentně silné 😆.

Ani náš natírací smrad je neodradil, prej jsou všichni chemici.

Takže Pavel opravdu musel balancovat po žebříku k pípě, podlaha pořád lepila. Já stála na druhém konci, sklenice od něj přebírala a nosila hostům.

Mezi tím přišel i zbytek výpravy - jejich ženy.

Poseděli jsme, provedla jsem je naším "hradem" ..... Ukázalo se, že jsou od nás z jihu Moravy. Rozuměli jsme si 😀.

Zdrželi se docela dlouho,. Co na tom, že bylo dávno po oficiální zavíračce. Prostě nám bylo fajn.

A druhý den přišli zas. Podlaha pořád smrděla i lepila, takže Pavel zase přes žebřík k pípě ...

Taková romantika po našem 😉.

V neděli ráno už se po podlaze konečně dalo normálně chodit.

Šla jsem si do lednice pro něco k snídani. A v ranním slunci tu podlahu pořádně uviděla.

Každou nerovnost. Každý přechod. Každý hrbolek.

Ten nátěr to měl sjednotit, měl to zachránit, měla být hezká.

A nebyla ☹️..

"Co s tím budeme dělat? Takhle je to hnusné …" zeptala jsem se Pavla.

"Co by? Nic. Když se na to dají stoly, tak to tak vidět nebude. To je dobré !"

No to teda není !

A já blb v té chvíli udělala přesně to, co člověk v podobnou chvíli rozhodně dělat nemá ! Řekla jsem: "Ne, je to extrémně hnusné."

A Pavel to vzal jako osobní urážku. Dokonce poslal video podlahy a můj výrok holkám, jak to vidí ony …..

No, z videa toho tolik poznat není. Udělala jsem pár detailních fotek a napsala jim k tomu toto - a je to přesná citace:

"Pozor, já nechci snižovat Pavlovo úsilí, makal na tom 2 týdny, relativně zarovnal ty hluboké kanálky, sežralo to 200 kg nivelační hmoty a několik pixlí barvy.

Ale za mě je prostě ten výsledek škaredý, pořád je to nerovné a přechody dlažba / beton jsou velmi viditelné.

Když máme hezké obložení stěn a stropu, toto to celé shazuje ☹️.

Měl by někdo nápad, co by s tím šlo za nevelký peníz udělat?"

Dál Pavel v této naší skupinové konverzaci připustil, že nátěr nezafungoval tak, jak si představoval. A že půjčí v DEK brusku a zítra to zbrousí.

Takže ano, výsledek nebyl takový, jak si představoval.

Ale nechtěl si to připustit a hlavně se tím už dál nechtěl zabývat.

A já do toho ještě šlápla výrokem, že je to extrémně hnusné. Pohanila jsem výsledek jeho dvoutýdenního úsilí, což si přeložil tak, že jsem se tak extrémně hnusně vyjádřila o něm samotném. A bylo to v pr …. ☹️

Uznávám, takhle kategoricky jsem to hodnotit neměla.

Často mi to dřív mluví, než myslí. Jenže někdy člověk neunese zklamání elegantně.

Sice jsem se omluvila, ale ne hned. Nejdřív jsem vysvětlovala, že zbytek je hezký a podlaha ošklivá ….., ale to už bylo zbytečné. Džin byl vypuštěn a má omluva, která přišla pozdě, už škodu v jeho očích napravit nemohla ☹️ .

Neděle zkažená 😖.

Normálně jsme fungovali jen ve chvíli, kdy přišli hosté. Byli milí a hlavně sondovali situaci. Možná tu budeme mít v září velký školní sraz.
Tak snad nás do té doby přejde ponorka i podlahová krize.

Protože jen co hosté odešli, vrátilo se ticho. Takové to husté, nepříjemné.

Holt únava materiálu ....

A teď nemyslím tu podlahu 😟