64. Tohle v 60 fakt dělat nemusíš. Ale můžeš 😄.

Dneska byl Pavel v televizi.

Teda ne osobně, ale mohl být .

Koukala jsem na talk show Lucie Výborné na téma rekordmani a hosté tam mluvili o úspěchu. O začátcích. O tom, proč to nevzdali. A já si říkala – no jasně. Vždyť tohle je úplně Pavel.

Všichni se shodli na 3 základních krocích k úspěchu:

1. krok: dostatečně tomu věřit

2. krok: nastavit si na to hlavu - jsi schopen to dát !!!!

3 krok: pravidelná aktivita - pomaloučku ale disciplinovaně a hlavně tak, aby tě to bavilo

Ano, to je přesně ono!

Pavel je býk.

A když se mu původní myšlenka - stellplatz v hezké horské krajině s nějakou klubovnou - rozrostla do poněkud větších rozměrů, je to jako byste mu před čumákem mávali červeným hadrem 😂.

Čím větší problém, tím větší zarputilost.

Kamion dřeva na topení - místo objednaných štíhlých kmenů přijely víc než půl metru tlusté klády. Nejdřív mu ztuhl úsměv … a pak si koupil pilu a samorekvalifikoval se na dřevorubce.

Velká společenská místnost - pořád chladno. Jiný by nadával, Pavel koupil topné panely, postavil si provizorní lešení a zavěsil je na řetězy ke stropu. Nevypadá to extra esteticky, ale účel to plní 🙂.

Zákazníci chtějí pivo - koupil pípu a trénoval čepování. A že mu jednou pivo v trubkách zamrzlo? Drobná chybička se vloudila 😅.

A pak přijdou hosté ….

Téměř každý víkend se tady zastaví někdo, kdo sem jezdil jako dítě na tábory, dělal tu vedoucího nebo sem chodil do školy … A zajímá je, jak se to tu za ty roky změnilo.

Někteří jsou zklamaní, že je vzhled a uspořádání stále jako doby minulé. Ale když už teda vešli, tak se nedůvěřivě posadí a to pivo si nechají přinést ….

A pak jim to nedá, začnou si s námi povídat, pak kouknou na naše video … a pak to cvakne.

Z původního despektu je najednou respekt.

Z nedůvěry je obdiv.

Za jediný rok a tolik změn?

A já to sleduji pořád znova a znova. Ten moment, kdy jim dojde, kolik je za tím práce.

A že to celé někdo opravdu poctivě odmakal !

Máme moc rádi jak hosty "z dob dávných" , tak i ty nově příchozí, co jen chtějí v klidu posedět, dát si něco dobrého a hlavně si popovídat. U nás se fakt hodně povídá.

A je až neskutečné, že většina lidí nám vyjadřuje podporu. Slovní, finanční i materiální (posledně nám pán přivezl krásný dřevěný stoleček pro děti - prostě že by se nám sem mohl hodit 😀).

Máme obrovské štěstí, že jsme našli místo, které lidi mívali rádi, stále je zajímá a rádi se sem vracejí.. A teď je jen a jen na nás, abychom jim k tomu dávali ty správné důvody ☺️.

Nejčastější otázka, co tady padá je: "Kde na to Pavel v 60 letech bere energii ???" Upřímně?
Já nevím.

Já občas nestíhám, nespím, utíkám domů za vnoučaty …
A on? Prostě jede dál.

Pořád ty samé tři kroky. Pořád dokola.

A možná právě proto to funguje.

Minulý týden měl šedesátiny.
Žádné velké oslavy. Na to není čas. Ale přijely děti, vnoučata - veselo bylo 😀.

Stejně si dal největší dárek on sám - lidi, co od nás odcházejí spokojení - a rádi se sem vracejí. To je dárek nad dárky 🎂 🍾 🎉