63. Kdo je Širinka?

Tenhle dům občas odhalí nějaké překvápko.

Tentokrát to nebyl ani pták hnízdící na lampě v jídelně, ani kolonie pavouků, ale jeden ručně psaný lístek.

Vyklízíme další z pokojů. Tomáš rozebral atypické dřevěné extrémně dlouhé postele.

Dřeva odnosil do kotelny, binec na zemi zůstal.

Chuchvalce prachu, žvýkačky přilepené na podlaze i na zdi, sponky, kapesníky, dokonce i zubní pasta 😅. A samozřejmě zase kuličky. Ty maličké bílé potvůrky, co mi utíkají z lopatky.

A mezi tím vším i lístek. Z jedné strany omalovánka autíčka, z druhé strany ručně psaný vzkaz:

Ahoj, kluci,

posíláme pozdrav z Ostravy.

Máme se dobře.

Doufáme, že vy se máte skvěle.

Maminka, tatínek, Širinka

Tak si tak u zametání přemýšlím, jak velcí to asi byli kluci - a jak staří jsou dneska.

Barák byl mimo provoz 8 let, takže jsou pravděpodobně už dospělí.

A kdo je Širinka? Tipovala bych pejska.

Vzpomenou si ještě na zážitky z tábora? Přijedou sem ještě někdy?

Není týdne, aby se tady nezastavil bývalý vedoucí, táborník nebo někdo z dalšího personálu.

Těch historek a vzpomínek co už jsme slyšeli 😀.

Naposled tady zastavilo auto v sobotu večer. Už jsme měli zavřeno. Právě jsem sklízela nádobí po večeři. Pavel vyšel ven zjistit, kdo a proč přijel.

A vzápětí vedl dovnitř sympatickou paní a dva mladé lidi - kluka a holku.

Přijeli se podívat na místo, kam právě ten kluk jezdil na tábory. Cestou ze závodů v lukostřelbě to vzali "zkratkou" k nám. Pro kluka to bylo překvápko.

Jeho máma narazila na příběhy Colombové na facebooku a protože toto místo znala, začala mě číst 😄.

Fakt živá úplně cizí čtenářka !

A docela poctivá - citovala mě a mé zoufalství z kuliček, co jsou úplně všude 😅.

Samozřejmě jsme je pozvali dál, připravila jsem jim kávu - ještě je čekala cesta domů do Zlína.

Poseděli jsme, příjemně si popovídali …. krásné zakončení jednoho obyčejného dne.

Takže jsem si dneska říkala, jestli se sem třeba někdy takto vrátí i ti kluci "od Širinky" ☺️.