6. Chlapeček obchodník

Tentokrát jedeme k dubu jak kolotočáři. Přívěsný vozík za autem je na kopeček zaskládaný šlapacími motokárami, koloběžkou a dalšími věcmi. Takže na oběd cestou můžu zapomenout :-(. Zastavíme aspoň na benzínce. Prodavačky zvědavě koukají výlohou, co že to vezeme. Jsou úplně vedle z toho, že máme ŠLAPACÍ vozítka. To se prý dneska už skoro nevidí, že děcka mají všechno jen na baterky 😊.

U dubu máme schůzku s dávným kamarádem Richardem. Opět jsem za průvodkyni - vpravo vidíte, vlevo vidíte ... A ano, opět mu přecházel zrak z kuchyně a 100 postelí .

Asi má rád šílence, domluvili jsme se, že u nás bude podle potřeby vypomáhat. Je to téměř domorodec, tak nám může doporučit jak dobré řemeslníky, tak pak pro klienty zajímavé výlety.

Jsme blázni, rozjíždíme caravan park v místě, kde jsme v životě nebyli a neznáme tu kromě něj živou duši. Ale když tady je prostě KRÁSNĚ !

Teda teď právě ne, začalo pršet. A spěcháme, máme v Přerově vyzvedávat tu kuchyňku.

Pavel celou cestu brblá: "Bude to šunt, když neposlal aktuální fotku ! Však uvidíš ! Víš, že já se v těchto věcech nemýlím! Je to podezřelé! " ....

Já s pánem telefonovala, působil velmi seriózně. Navíc jsme se domluvili, že pokud by měli na prodej nějaké další zajímavé věci, rádi se podíváme.

Navigace nás vede na sídliště. Auto vedle auta. Tady zastavit, navíc s vozíkem?

Pavel mě zabije, pokud ta kuchyňka fakt bude šunt ☹️

Naštěstí je krásná, vypadá jako nová. Ufff ! Přežiju!

Byli na nás připraveni, na chodbě je hromada krabic. Paní z nich loví věci jako králíky z klobouku, chlapeček jí pomáhá. Jedna hračka hezčí než druhá. S tím si snad ani nemohl hrávat ! Velký vrtulník, sanitka, dřevěný vláček, montessori dřevěná hrací krychle, barevné kostky, ...

Další krabice a v ní dětský šroubovák na baterky a k tomu lodě, co jdou rozmontovat na součástky. Parádní ! To musíme vzít Ondrovi a Zori ! Tohle do herničky určitě nedají 😀 ! Měla jsem pravdu. Zori profesionálně montuje, ovšem Ondra používá šroubovák jako masážní nástroj. Hrozně ho baví jezdit si s ním po těle, po krku, po obličeji … Jeho máma z toho šílí, je to hrozně hlučné. Ovšem to jsem v té chvíli netušila, já s tím na té chodbě nemontovala 😀.

Chlapeček nám přináší další a další věci. Dokonce přivláčel i svůj oblíbený dřevěný stoleček na kreslení a minižidličku. Jen z přihrádky vysypal na zem svoje výkresy . Byl šťastný, že to s námi tak pěkně zobchodoval a má co do kasičky. Že by budoucí hrací konzole? 😀

To teda byla smršť ! Odvážíme plný kufr hraček. Pavel mě nejdřív zkoušel krotit, ale pak pochopil, že mě neubrzdí a tohle by byla hrozná škoda tam nechat.

Poslední úkol dne: vláčkodráha.

Stolek pod dráhu je nízký a poměrně velký. Kolem se vejde víc dětí, když bude potřeba 😀. Dno je tvořeno deskou s nakreslenými silnicemi. Může sloužit samostatně i bez vláčkodráhy. Máme tím pádem dva perfektní hrací prvky ! Autíček a vagónků je dost na obojí 😀.

Uff, všechno jsem to vybalila, umyla a zatím to schraňuju doma. Vnoučata s tím řádí 😀. Musí přece úplně všechno otestovat !

Pavel si samozřejmě neodpustil komentář: " Zbude vůbec něco k dubu ??!!"