59. Totální zatmění (a splachující duch)

Někdy mám pocit, že si tady věci žijí vlastním životem.

Nemohla jsem usnout.

Byla hluboká noc a venku funěl vítr jak o život. Lomcoval vším, co mu stálo v cestě.

Střecha mi nad hlavou duněla a praskala - prostě taková menší hororová kulisa..

Ono tady je bydlení vůbec dost bohaté na zvukové efekty.

Přeborníkem je topení: praskání, cvakání, bublání … dosaďte si jakýkoliv zvuk a najdete ho tady ☹️. Naštěstí se to děje jen v určitých fázích rozehřívání, jinak už bych byla dávno v blázinci.

Ale za celou zimu už jsme si na to docela zvykli.

Ovšem včera jsem si málem cvrkla do textilu.

Byla jsem tady celý den sama, Pavel musel do kanceláře. Šla jsem si zrovna ulovit něco z lednice. Po schodech dolů, pak chodbou …

A najednou z pánských záchodů hlasité spláchnutí.

Kruci, co to má znamenat ????

Ztuhla jsem. Co teď? Utéct nebo dělat mrtvou ? 😡

Stála jsem bez pohnutí. Další zvuk už se neozval.

Zdálo se mi, že jsem na té chodbě už hrozně dlouho … tak jsem tam opatrně nakoukla.

Samozřejmě nikde nikdo.

Tak co to mělo znamenat ???

Máme tady splachujícího ducha ?!

Pavel mi to po návratu objasnil: "To jsou ty chytré pisoáry. Splachují samy v intervalech."

No výborně.
Takže nejenže to splachuje samo, ale ještě si to vybere moment, kdy je všude ticho a jsem doma sama 😅.

Na to, že tu bydlím skoro rok, je tohle docela zásadní objev.

Ráno už vítr utichl, vyšlo sluníčko a všechno vypadalo velmi mírumilovně.

Až na spoustu dubového listí všude.

Na terase, pod terasou, za terasou ….

Kde se tu vzalo?

Koukám na borovici a nějak mi to k tomu listí nehraje.

A tak tam stojím a úplně vážně přemýšlím: Je tady vůbec někde nějaký dub ?

Přemýšlím docela dlouho.

V tu chvíli přišel Pavel, tak mu zcela vážně říkám: "Dívej, co je tu listí. Kde se to tu vzalo ? Je tady vůbec někde dub?"

Podíval se na mě takovým tím pohledem, kdy zvažuje, jestli zavolat pomoc 😄.

Stačilo udělat čelem vzad - a byl tam co vždycky.

V celé své třísetleté kráse.

Ten dub, podle kterého jsme pojmenovali celý náš caravan park.

Takže ano.
Bydlím vedle něj, koukám na něj denně.

A pak se naprosto vážně ptám, jestli tady vůbec nějaký je !!!

Je to paráda:

Večer mám splachujícího ducha. A ráno… úplné zatmění mozku !

Tady u nás prostě věci občas žijí vlastním životem 😄