49. Chytit! Řídit!

Máme první výročí 🥂

Zasloužilo by si aspoň malou oslavu.

Pavel to pojal po svém.

Onemocněl ☹️.

1.březen bude asi už navždycky naším rodinným památným dnem.

Je to přesně rok, co Pavel poprvé držel v ruce klíče.

A tím začala novodobá historie tohoto místa. A taky novodobá éra nekonečných seznamů práce.

Já tehdy byla doma, u přebírání klíčů a celé budovy byl sám.

Pak jsem se ho ptala, jaké měl pocity - prý vlastně žádné. Že mu to v tu chvíli ještě nedocházelo ….

No, zato teď mu to dochází nepřetržitě. Někdy až příliš intenzivně !

Zasedl si na něj nějaký moribundus.

Strašně kašle, je unavený, teplotu si radši neměřil. Ani není čím. Leda tak naším velkým venkovním teploměrem. Ale to by si moc nepomohl. Ten tvrdošíjně ukazuje 3 stupně 😀.

Ovšem barák se neptá, jak mu je.

Je potřeba každé ráno zatopit - což by nebylo samo o sobě tak hrozné, ale dřevo se samo ani nenařeže, ani nenaštípe ☹️.

A vymetání popela? Se záchvaty kašle úplná chuťovka !

K hostům se radši moc nepřibližuje, aby bacily neposílal dál do světa .

Ale že by ležel? To nehrozí.

Dá si hrnec čaje s medem a citronem, kapky od kašle, pilulku - a jde do wellness.

Ne se nahřívat do sauny, ale montovat, šroubovat, zapojovat, obkládat, malovat ….

Já se můžu zapojit jen když nemáme otevřeno.

Těžko obsluhovat hosty s cákanci od barvy. Nevím, jak to dělám, ale zaprasím se vždycky ☹️. Tentokrát jsem si bílou polila své oblíbené černé kalhoty.

Moderní umění !

A to jsme měli ten den "spravedlivou" dělbu práce - já malovala jednu zeď, Pavel všechny ostatní 😀.

Smontovat posezení se zdálo být úkolem poměrně příjemným.

Na první pohled.

Pak jsem vysypala asi 2 kila šroubků a matiček - a ztuhnul mi úsměv.

To jako FAKT ??? A tím mrňavým ohnutým imbusákem ???? Kdo toto vymyslel a jak to, že ještě chodí po svobodě !!!

Odpočinková lehátka taky přišla v krabicích rozložená na prvočinitele.

Bočnice, výztuhy, plátno na ležení, které se na to muselo napnout ….

Tak jednoduchý tvar a tak lítý souboj 😀. Napoprvé to tam Pavel natáhnul naruby. To bylo radosti !!!

Naštěstí v tu chvíli dorazili naši mladí.

Přijeli si s dětmi užít posledního sněhu. Hlavně aby Zori nezapomněla, co se naučila v lyžařské školičce.

Martin Pavla zachránil.

Souboj s lehátky mu pomohl dovést do vítězného konce.

Taky smontoval schůdky k vířivce. Ty naštěstí žádnou záludnost neskrývaly.

Pavel si chtěl po výkonu oddechnout.

To mu ale nedopřál Ondra. Bylo mu šumák, že děda sotva dýchá.

Pokyny byly jasné:

"Chytit ! Řídit !"

Dědeček si ho totiž naučil, že se to ve společenské místnosti krásně honíkolem sloupů..

Takže rýma nerýma, chytit !!!!

Druhý pokyn už byl pro Pavla příjemnější.

Řídit !

To znamená vzít Ondru na klín, na obrazovce zvolit správné auto a trať - a Ondra točí volantem, děda šlape na pedály a už to sviští ! Teda spíš bourá.

U toho oba vydrží nesmírně dlouho 😀.

To naše první výročí jsme oslavili koupelí ve vířivce (teda postupnou, všichni najednou se nevejdeme). 😀.

Nejdřív šli mladí.

Děti byly nadšené hlavně z barevných svělýtek a z tryskajících fontánek.

Jejich rodiče si nechali po lyžování důkladně prohřát a promasírovat tělo.

Prý naprosto úúúúžasné !

Pavel se šel jen prohřát do sauny, já si poležení ve vířivce užila až před spaním.

Fakt to miluju 🙂.

A bezva jsou i ty schůdky. Jsou stabilní, s vysokými madly, takže i já už tam lezu téměř elegantně 😂.