48. …. a už mám mordu na billboardu ….

Tak se to stalo.

Poprvé jsem vystavila "svou mordu na billboardu" - jak pěje Tomáš Klus.

No dobře. Nebyl to billboard. Jen videopozvánka. Ale ten efekt byl stejný – člověk má rázem za to, že ho sleduje půl republiky a minimálně tři bývalí spolužáci 😀.

Můj nápad to nebyl. To Pavel vždycky potřebuje naše akce "personifikovat" .

A prý je nesmysl, aby na víkend pro ženy zval chlap. Leda by to byl Brad Pitt - což teda fakt není. Takže do toho uvrtal mě 🥴.

Hvězda internetu ze mě opravdu nebude 😅.

Šli jsme to páchat ven, aby lidi viděli, kam že je to zveme.

Nejdřív jsme zkoušeli variantu, že mě natáčel Pavel.

To bylo příšerné !

Blbě jsem stála, blbě jsem se tvářila, právě trošku sněžilo, tak jsem si vzala červený deštník - to prej taky blbě vypadalo …

A hlavně hlídal každé moje slovíčko … To se fakt nedalo !

Uff, dřina jak kdybych vyleštila všechna okna v baráku !

Nemělo to cenu. Pavel šel radši štípat dřevo ….

Mě fakt štvalo, že to nedopadlo. Tolik jsem se na to psychicky připravovala !

Tak jsem to zkusila sama.

I když z duše nesnáším selfie.

A ne tak se příjemně tvářit a ještě do toho mluvit …

Stála jsem na terase a radši ukazovala dub, dům a přírodu kolem. Sama sebe jen na úvod. Zbytek jsem točila okolí a jen do toho mluvila.

No, to by snad šlo.

Během života mi dost lidí říkalo, že mám příjemný hlas v telefonu. Doufám, že toto bude působit taky fajn, i když mně to tak rozhodně nezní.

Ale mluvila jsem spatra. Co mi přišlo na jazyk, to jsem vypustila do světa. Tak snad to zapůsobí přirozeně. Když už ne profesionálně, tak aspoň lidsky.

No, zázrak to fakt není 😕.

Rodina to zhodnotila: prej jsou ty moje záběry rychlé, skáču z místa na místo, blbě to vypadá ….

Ale nakonec jsme to vymysleli:

Já zůstanu v záběru jen na začátku, můj hlas bude pod celým videem, ale moje záběry okolí Pavel nahradil videem ze Srí Lanky, o ní ten dámský večer bude .

No, dejme tomu ….

Nejhorší je dívat se sama na sebe. Zvlášť když víte, že nutně potřebujete ostříhat, nabarvit, zušlechtit … Kamera je neúprosná. Naštěstí kadeřnice je na dohled. Za pár dní jedu domů 😀.

Výprava "za krásou", to byla velká: já, Míša, Zori i Ondra.

Z Ondráška – kudrnatého blonďatého andílka – kadeřnice vyrobila malého frajera. Seděl tam jako generál po bitvě a hlásil: "Já machr!"

A měl pravdu.

Doma na mě čekala klasická kombinace radostí a povinností.

Ty radosti mají jména jako "vnoučata", "babinec", "Listování".

Ty povinnosti mají jména jako "finančák", "zubař", "mytí oken" ….

Prostě realita mých dní.

První den po příjezdu jsem začala výrobou sýrové rolády.

Bez ní nemůžu na návštěvu k bývalé kolegyni. Teda hodně bývalé!

Pracovaly jsme spolu na kulturáku, když já byla těsně po škole, ona dáma v nejlepším věku. Ráda k ní chodím i po 40 letech. A nejsem sama, schází se nás tam víc ☺️.

Přivítala mě radostně: "Konečně návštěva, co nese něco normálního ! Si to představ, mně je 89 roků a moja dcéra mě včíl přeučuje na zdravou výživu !!!

Furt mně kupuje ty zdravé chleby, žervé, co nemá žádnou chuť, ovoce, po kterém se vždycky osypu, zeleninu, co mě tlačí v žaludku .. 🤢.

Já, která celý život jedla klobásky, tlusté maso, pila víno - a někdy i všecko, co teklo, s požitkem kouřila … tak VČÍL se mám dát na ZDRAVOU STRAVU ??? !!!!"

Musím říct, že sýrová roláda v tu chvíli získala skoro léčivé účinky 🤩.

Ráda působím radost 😃.

Mně působila radost vnoučata, užili jsme se vrchovatě. Kvůli kašli nemohli do školky, tak chodili na střídačku ke mně na službu.

Se Zori jsme odehrály tolik partií UNA, že jsem přestala počítat. Je výborná. Dostala jsem pěkně na prdel.

S Ondrou jsme pořád dokola četli Krtka a autíčko. Jiný příběh odmítá 😄.

Mezitím u Dubu držela stráž dcera Martinka.

Přes messenger jsme ladily změny v nápojovém lístku a graficky dotahovaly plakát na akci o Srí Lance.

Moderní technika je zázrak. Bez ní bychom nedaly dohromady nikdy nic, když jsme věčně každá někde jinde.

Já cestou od zubaře využila služeb hodonínského copy centra a nechala ty letáky vytisknout.

A s Míšou jsme zajely do velkoskladu doplnit porcelán … Prostě klidný odpočinkový pobyt doma 😀.

Zítra všechno naložíme do auta a zase směr Dub 🙂.

Těch pár dní bylo lehce hektických. Ale sluníčko svítilo, na jihu už se probouzí jaro.

Tak jsem zvědavá, co na mě čeká u Dubu.

Doufám, že tentokrát bez kamery. Ale člověk nikdy neví… 😄