4. Provedu vás

Přijela velká výprava 😊. Nejdřív mladší dcera Martina, vzápětí starší dcera Míša s mužem Martinem a našimi dvěma vnoučaty Zori a Ondrou. Přijeli zhlídnout na vlastní oči, do čeho to ti jejich staří rodičové šlápli!

Já měla být průvodkyní na hradě 😊.  To mě baví - vpravo vidíte budoucí dětské herny, vlevo vidíte bývalou jídelnu. Za ní kuchyň, ze které opravdu přechází zrak. Pět let mimo provoz, ale sporáky obalené mastnotou a police plné krámů. Extrémní chuťovka 😒. Noříme se dále do zákulisí, vpravo vytloukárna vajec, vlevo kotel, ve kterém byste uvařili slůně. Rozmrazovací megalednice, sklad zeleniny, milion kamrlíčků nejasného určení. A pak něco, co vypadá, jako nocležiště pro padlé hosty - temná místnůstka s maličkým okýnkem a třemi prastarými válendami. A jdeme dál ... Punkově posprejované dveře na WC pro personál. Vedle sprcha s nápisem: "Nemasturbuj a odnes si vlasy !!! " Ještě že naše mláďata ještě neumí číst 😊.  Končíme v našem soukromém Temelíně (rozuměj kotelně), kam už jsme nechali dovézt fůru dřeva. Jen se modlíme, aby se ty kotle daly probudit k životu !

Dál musíme vyšlapat schody do prvního patra. Široké bytelné dřevěné schodiště ústí do centrální chodby. Vlevo se jde k pokojům, rovně se jde k pokojům, vpravo se jde kupodivu taky k pokojům. Nestačíme počítat postele. Většinou jsou z bytelných dřevěných kůlů, někde jsou palandy se žebříkem. Ty se hrozně líbí dětem. Ovšem potkáváme i postele pro pana Dlouhého - rozuměj dvě spojená dřevěná lůžka za sebou. Okopávali se nocležníci nohama nebo se k sobě tulili hlavami? Kdo ví :-) .

V další ložnici dvoupostel pro rozhádané manžele 😊. Dvoulůžko s dělicí dřevěnou přepážkou uprostřed. A pozor, totéž i v trojlůžku 😊. Ještě že nejsme Sněhurky, co chtějí vyzkoušet všechny postýlky, ve které se bude spát nejlíp. Tady bychom se pěkně nadřeli!

Na chodbě potkáme i WC a taky sprchy. Ve starém baráku vskutku moderní pojetí - wc jsou určená zvlášť pro muže a ženy, ovšem jedny sprchy jsou společné 😊. To mohlo být dosti zajímavé 😊😊.

Když jsme vykličkovali od ložnic, vyšlápneme ještě další schody do podstřeší. A opět postele, postele, postele .... Ale stropy obložené dřevem, v největší místnosti i kvalitní dřevěné parkety (s trochou renovace budou parádní). Ovšem sem narvali až 12 postelí ! No, celkově je jich snad 100. Sloužilo to jako ubytování pro školní kursy a tábory.

Některými hnusnými stoletými palandami zatopíme, ty kůlové postele upotřebíme pro naše budoucí hosty.

Na závěr exkurze sestoupíme pro změnu do suterénu.

Na dveřích nás vítá nápis: " Otevírací doba: 12.30 - 13.00, 18.30 - 19.00 Choďte hned na začátku, když nikdo nepřijde, zavřeme !"

Inu, evidentně jiný kraj, jiný mrav 😊.

A za dveřmi překvapení. Místnost nevelká, ale obložená kamenem, jen se zachovalým barpultíkem, jinak úplně prázdná. Strop podpírá několik sloupů. Děti se kolem nich okamžitě začaly honit a měly z toho strašnou srandu 😊.

Tady stojíme v našem budoucím maličkém wellnessu. Vířivka, sauna, odpočívárna ... To bude paráda ! Ty kameny tomu dávají šmrnc. Ovšem jak sem dostaneme tu vířivku, to je ve hvězdách !

Uff, jen to všechno projít je šichta. Ne tak to uklidit, vymalovat, vybavit .... Jak říkal Mireček v mých oblíbených Básnících: " ale to je úkol na celé semestr !"

No, obávám se, že nejen na jeden 😊!