37. K čemu jsou sněhové řetězy?

K prdu! Pokud máte auto zahrabané ve sněhu, pod kterým není pevné podloží.

Náš Calif už pár dní čeká na vysvobození, zítra ho Pavel poveze na přezutí na zimní gumy (to brzo, že !). Takže mu nezbývá, než ho zkusit vysvobodit.

Nejdřív musí rozmotat sněhové řetězy, co od posledního "záchranného zásahu" visí na plotě jako moderní umění. Tehdy to byla sranda, bylo jen po velkém dešti a to auto nebylo zabořené tak, že by s ním nešlo ani pohnout. Řetězy se vzorně zacvakly a hosté odjeli. A Pavel si připadal kompetentně. Krásné časy !

Teď nastala nová úroveň hry. Mnohem vyšší level!

Nejdřív Pavel musel tu řetízkovou chobotnici rozmotat, aby šla přiložit na přední kolo. To se ještě dalo – položit šlo. Ale upnout? Ani po mnoha pokusech ne. Pavel objímá zablácené kolo, vypadá jako muž, který se snaží vdechnout život do starého medvěda. Nic. Řetězy neúnavně kloužou dolů. A protáhnout je pod kolo? Zapomeňte. Kolo je utopené ve sněhu a po všech neúspěšných pokusech o rozjezd i v blátě. Po dlouhých minutách zoufalého boje to Pavel vzdal — řetězové monstrum vyhrálo.

Další pokus: lopaty hrubého štěrku pod přední kola. Ani to nepomohlo.
Po více než půlhodině experimentů následovalo kouzelné zaklínadlo: "Povoláme transita!"

To je náš nenahraditelný pomocník. Zvládl i vytažení neskutečně těžkých pytlů s pilinami z kotelny (viz kapitola 25.). Ne že bych mu nevěřila, ale proti Califovi je to drobek a navíc je tu všude kluzký sníh ☹️. No, budiž !

Pavel zapřáhl vlečné lano, na to má transit v předním nárazníku šikovné oko.

Pak mě donutil SEDNOUT ZA VOLANT CALIFA ! Poprvé! A jestli vesmír funguje, tak zcela jistě naposledy. Jsem neřidič (teda přesněji - jsem držitelka řidičského průkazu, která se netrefila do vrat ani fiestou. A teď obr 7 metrů dlouhý a 3,5 tuny vážící ! Co jsem komu udělala ???!!!), Děs, hrůza, panika!.

Úkol zněl jasně: "Dej tam R, a až ti dám pokyn přes telefon, lehce přidej plyn. A jak se to pohne, tak zabrzdi."

Haha. Jasně. Máček !

A aby toho nebylo málo – zateplení předního okna zůstalo na místě! Takže jsem uvnitř seděla jak v almaře, boční volné okýnko mi jaksi bylo k ničemu. Jediné, co jsem měla, byla zadní kamera — a pohled na transit, který vypadal, že chce prchat hodně daleko.

První pokus – nic.
Druhý pokus – absolutní nic. Ani milimetr.
Moje mise skončila. A děkuju všem bohům, že skončila. Srdce jsem měla v krku a byla jsem upřímně ráda, když jsem se z té plechové temné kobky vydrápala ven.

Navrhla jsem použití traktoru, co tu pravidelně pluží silnici. Jakože proč si to neulehčit, že?
Ó, jak jsem se opovážila! No tak nic, no… 😡.

Pavel opět sedl do kabiny a zkoušel Califa přimět k pohybu. Kroutil koly vlevo vpravo, bláto odletovalo všude kolem.

Nebralo to konce.

V té chvíli mi zacvrlikal videohovor, volal mi Ondrášek 😍. Ukazoval, jak staví obrázky krtečka, co má tulník (vrtulník 😀) a loď .. Než jsme spolu stihli probrat všechny krtkovy dopravní prostředky, Pavlovi se podařilo nemožné!

Califa rozpohyboval a vyjel s ním na pevné parkoviště.

A já to prošvihla !!!!
Celou dobu jsem natáčela jeho trápení, venku mrzla, nechala se ohodit blátem, …. a když se to konečně povedlo - nemám NIC ☹️.
Ale co, Ondra je důležitější!

Aspoň jsem vyfotila krátery z bláta a koleje ve sněhu, co po sobě Calif zanechal.

A řetězy? Zahrabané tak hluboko, že si v tom marastu asi počkají na jaro.
Hlavní je, že Pavel může jet směr Zlín.
V pneuservisu se asi budou divit, proč má bláto i na střeše 😅