34. Je mi ZIMA !

Jsem baba z jihu. Teplomilná rostlinka. Taková ta, co když teplota klesne pod osmnáct, okamžitě začne vadnout a vnitřně křičet: "TOTO NEE !" Takže logicky - deštivý horský podzim už mě štval víc než Pavla štve moje existence, když mu vyhodím pojistky.

Pavel potřeboval na dva dny do kanceláře do Zlína, a já bych tady měla zůstat sama? V té ledové hrobce? No to určitě! A sedět celý den v pokoji omotaná kolem elektrického radiátoru? Ani náhodou ! To radši pojedu domů vyprat tátovi fusekle.

Tentokrát jsme jeli Califem, protože Pavel "plánoval" (ano, to jeho plánování vždycky miluju) přespání ve Zlíně a výměnu letních gum za zimní. Letních gum! V listopadu!! V horách !!!

Doma jsem se chvíli nadechla, otočila se, a už sedím ve vlaku zpátky. Ano, ve vlaku. Máme náš takticky promyšlený systém: já mu jedu naproti, on mě vyzvedne v Otrokovicích, a pak už spolu míříme směrem k dubu.

Cesta byla peklo. Lilo, místy pršo-sněžilo, a Calif se svými letními gumami jel stylem "modli se a neptej se". Vyjeli jsme o dvě hodiny dřív, protože podle Pavla "to mohlo začít přimrzat". A taky mi kvůli tomu zatrhl i pětiminutovou zastávku v obchodě ☹️. (no dobře, za 5 minut bych to asi úplně nestihla …☹️).

Naštěstí teplota neklesla ani v tom nekonečném temném údolí mezi Dlouhou Loučkou a Rýmařovem. Údolí, kde mizí signál, světlo, naděje… a v létě jsme tam s dětmi potkaly auto na střeše. Brr ! Prostě úsek odporný i v létě, ne tak v listopadu 😡.

Když projíždíme Starou Vsí, já už vnitřně slavím. Je to totiž signál, že jsme skoro doma. Jenže sotva odbočíme z hlavní, všude sníh. Všude. Díkybohu je cesta protažená a dojedeme až před barák. Já vystupuju, Pavel čeká, až odjedu, a parkuje na své tradiční místo. Připravil si klíny, přidal plyn… a sklouzl z nich přímo čumákem do sněhu. Paráda! Ale protože už byl večer a měli nám ještě dovézt brikety, nechal to být.

V baráku byla zima. Ne taková ta "trochu chladno". Ne. ZIMA. Dva dny se netopilo a i pavoukům tam drkotala kolena.

Pavel samozřejmě nezatápěl - protože už je večer, to už nemá cenu. No bezva! Tak jsem provedla záchrannou akci: nachystala jsem si kýbl horkého moštu, oblékla nejtlustší svetr a zalezla pod deku do pokoje s elektrickými kamínky. Jenže ty vzduch ohřály asi jako když zapálíš čajovou svíčku na stadionu.

U Míši v pokoji je přece druhý radiátor! Dovláčela jsem ho k sobě, zapnu … a TMA ! Pojistky v háji 😭.

Pavel šel nahodit jističe a u toho mi předvedl svou oblíbenou disciplínu: Mistr světa ve vysvětlování samozřejmých věcí tak, aby se dotyčná osoba cítila jako absolutní idiot.

"Když má radiátor příkon tolik a tolik wattů a pojistka tolik a tolik ampérů, tak to prostě NEMŮŽE vydržet! To je snad jasné!!! Máš to na tom radiátoru napsané!"

Bože !!! Já nechci fyzikální olympiádu, já chci TEPLO !!!!

Ale jedno mu uznám - tentokrát byl naštvaný právem. Musel zvednout tělo poté, co přeházel "pouhých" 96 balíků s briketami. Každý má 10 kilo. Dost dobrá posilovna.

A to zima ještě ani pořádně nezačala. Jestli toto byla předehra, tak celá sezóna bude… velmi, velmi dlouhá 😡😭.