32. Čirá radost

Už dlouho jsem neviděla tolik radosti. Štěstí úplně stříkalo všude kolem.

Taky bych si přála se ještě umět takto radovat 😄.

Ta sobota začala úplně běžně.

V klidu ranní velké latté a vánočka. Pak přišel brigádník Tomáš a smontoval mi venkovní poutač, ať kolemjdoucí vidí, že máme otevřeno. Je to zatím provizorka, chystáme velký informační totem, Pavel už na něj našel vhodný kmen. Ale ještě čeká na opracování, tak máme aspoň menší ceduli.

Pak se pustili do dřeva. Jsou sehraná dvojka. Pavel ty naše maličké kmeny řeže, Tomáš špalky na kolečku odváží do kotelny. Nekonečná práce ☹️. Vysvobodilo je až moje zavolání k obědu. A poprvé za celou dobu, co k nám Tomáš chodí, přiznal, že už toho má dost. No já se nedivím!

Ale po té dřině ho čekala odměna.

Do společenské místnosti přinesl sedadlo z auta a soustavu nerezových trubek. Z nich smontoval konstrukci a na ni sedadlo usadil. Pak připevnil volant a ovládací pedály. Prostě posez jako v autě. Akorát ten volant je výrazně menší a má mnohem víc čudlíků 😊.

Pavel mezi tím přinesl svůj obrovský zaoblený monitor a umístil ho na stůl. Sedačku Tomáš vycentroval pěkně na střed před něj, posezení bylo hotovo.

A pak to přišlo.

Tomáš téměř nábožně přinesl obrovskou krabici, co už pár dní postávala v koutě.

Mě nechávala chladnou, nápis GAMEBOX mi říkal, že to vevnitř nebude hovořit řečí mého kmene.

Jemně krabici posadil na stůl, otevřel, vyndal polystyrenové vycpávky. Uvnitř byla hranatá věc v černém obalu. Pomaličku to vyndal, opatrně to položil na bok a začal obal svlékat. Začala vykukovat škatule s průhledným skleněným krytem. Vysvobodil ji, odmontoval šroubečky a sklo opatrně odložil bokem. Uvnitř byla velká bílá plastová věc. Já že co to je - a ona to jen vycpávka 😂. Když ji odložil bokem, zaplesal ! Paráda !!!! Koukáme na systém hadiček a několik ventilátorů. Prostě střeva prý "úžasného počítače, naprosto nabušené bestie". Oči mu úplně zářily 😄. Neměla jsem důvod mu nevěřit. Pomaličku se chystal ke zřejmě zásadnímu úkonu - odloupnutí krycí fólie z nějakého důležitého čidla. Přišlo mi, že ten stroj právě zbavil panictví 😃.

Po tomto aktu zašrouboval zpět skleněný kryt a začal slupovat ochrannou fólii shora a pak také z boční strany. Proč je to skleněné ??? Za mě byly počítače vždycky prostě jen plastové škatule, toto vypadá úplně dekorativně ☺️.

Pak jej začal oživovat, zapojovat káblíky … A taky mi to trochu komentoval. Prej je to vodník. Tak na to čučím, co tím jakože myslí ???? Trpělivě mi vysvětlil, že to má vodních chlazení. Kapalina protéká systémem trubek a tím je to výrazně tišší než počítače chlazené vzduchem. A je to mnohem efektivnější.

Ten kluk se vyzná ! Já se jen smála, že patří k sobě, vodník k vodníkovi (viz kapitola 14., kdy byl Tomáš za vodníka při čištění hřiště).

Když všechno připojil na správná místa, přišlo historicky první zapnutí. Obřadně zmáčkl tlačítko … Ten kluk si to tak užíval !

No a já taky. Pochopila jsem, proč je půl škatule prosklené. Ono to vevnitř svítí !

Čtyři ventilátory svítí úžasně duhově. A slyšet je jen slabé šumění vody.

A najednou se volant začal sám od sebe otáčet a vrtět sem a tam. Prý se kalibruje.

Pak se Tomáš s chutí vrhnul na konfigurování.

Trvalo to dlouho a on si užíval každou vteřinu !

Myslím, že tentokrát by nám klidně i zaplatil, jen že u toho mohl být a toto všechno si užít 😃.