29. Jak zabavit hosty?

Když jsme byli na první prohlídce tohohle baráku, vypadala jídelna na první pohled fakt slušně. Velká, prostorná, dřevěné stoly, židle čalouněné v mé oblíbené královsky modré. Prostě takový ten první dojem: "Jo, to půjde."

No… a pak přišel druhý pohled. A třetí. A čtvrtý.
A židle najednou vypadaly, jako kdyby soutěžily o titul Miss Nejvíce Podezřelých Skvrn 2024. O původu některých fleků nechci nic vědět - čistě pro zachování duševního zdraví.

Hodně mě trápilo: Jak sakra z těch "židlí" udělat zase židle?
Nějaké přípravky z drogerie? Haha, dobrý vtip.
Naštěstí existuje internet. (Upřímně, jak jsme bez něho mohli vyrůst???)

Našli jsme firmu, co si na to troufla: Úklid J+J. Poslala jsem fotky, oni že "to půjde". Já byla skeptická, ale zároveň jsem už snad i potichu plánovala svatořečení, pokud to vyjde.

Přijeli dva kluci - ehm, mladí muži, ale oproti mě jsou to prostě kluci - nanosili si dovnitř fidlátka a spustili čisticí koncert.
Jeden se dal do koberců: dětská herna + pokoj v podkroví, kde během období "barák je prázdný" bydlela kuna. A ta tam zanechala takový smrádek, že i skunk by záviděl.
"Vyčistíme i to," řekli. Jo jasně, a zítra vyléčí i rakovinu. Ale hele - zvládli. Dokonce se tvářili, že zašlapané žvýkačky jsou "máček".

Druhý kluk se vrhnul na židle. Pouhých padesát kousků.
A byla to fakt podívaná:
napařit – postříkat – kartáč – odsát – zase napařit – další kartáč – další odsátí…
Nejdřív opěradlo zezadu, pak zepředu, pak sedák, několikrát.
Natočila jsem si celý proces u jedné židle - i s odloupnutím přilepené žvýkačky to trvalo pět minut. Pěkně v tempu. Nevím, co mu hrálo ve sluchátkách, ale ukolébavka to nebyla 😃. A ještě u toho parádně vrtěl zadkem 😂.

Za čtyři hodiny měli hotovo.
A světe div se - židle vypadají skvěle! Teda… skoro. Sem tam zůstala propálená dírka od cigarety, ale už na ně můžeme s klidem hosty posadit 👍.

Problém číslo 2: stoly.
To je kronika stovek táborníků. Oprýskané hrany, kolečka od sklenic, rytecké umění typu "Pepa byl tady" a také obrázky, které rozhodně nejsou pro děti (byť ty je tam ryly). Ale teda na tento konkrétní stůj jsme postavili autodráhu 😃.

Sehnat stolaře, který by nám je dokázal brzy a za slušných podmínek zrenovovat, se mi zatím nepodařilo. Takže jsme šli nejjednodušší cestou: ubrusy. Objednala jsem roli, že si nastříháme. Nojo, ale vzor mezitím zmizel ze skladu. A vlastně… jsme si to mezitím rozmysleli. Ubrusy by překážely. Na těch stolech se budou hrát i hry.

A jak řekl Pavel: "Nejsme dokonalí — tak co."
A má pravdu. Když se budou hosté dobře bavit, nějaké šrámy na stolech jim budou jedno.

A bavit se budou!
Autodráha zabírá skoro čtvrt místnosti. Minulý týden přibyl stolní fotbálek a šipky.
A já mám konečně hotovou i herničku pro nejmenší — první místnost v celém baráku, která je opravdu úplně hotová.

Měsíce sbírám, nakupuju a dostávám hračky. Něco věnovala i vnoučata.
Máme několik boxů stavebnic, spoustu velkých i malých aut, dva kočárky, kuchyňku, stádo koní…
Hrací koberec se zdál velký, ale uprostřed místnosti působí jako ubrousek pod hrnek ☺️.

A stolní hry!
Zori nejvíc bavilo staré dobré mikádo. A pak HUSY. Tu jsem s ní hrála poprvé - a hned mě chytla. (Díky, kamoško.)
A o to jde: děti tady budou mít jinou zábavu než doma. Věřím, že se jim tu fakt bude líbit.

A to ještě Pavel ani nedokončil hernu pro RC auta!
Má flotilu jak menší armáda — tanky, bagry, teréňáky…
Postavil už dráhu pro offroady, kde musí auta překonávat překážky. Jenže hlavní překážkou jsou baterky.
Ty totiž vydrží asi jako moje trpělivost po jeho třetím monologu o elektroinstalaci - krátce. A nabíjejí se asi týden 😡.

Ale Pavel má plán! Samozřejmě.
Jen čas ne. Je tu totiž asi tak tisíc věcí důležitějších.

Jsem zvědavá, která hračka bude nejžádanější.
Tipuju… cokoliv, co bude vydávat největší hluk 😀.