25. Souboj s pytlem

Co se dá dělat v neděli o státním svátku za celkem pěkného počasí?

Od rána "před naším" parkovala spousta aut. Lidi chodili na procházku nebo do lesa na houby, vybaveni košíky a dobrou náladou ….

U nás je nálada poněkud napjatá. Jde totiž trošku o život. Pavlův, můj, našeho transita a taky dvou obrovských pytlů lisovaných pilin, co kdysi měly být palivem do kotlů. Ale za roky, co stojí v kotelně, se začaly rozkládat, rozpadat, smrdět - a rozhodně se s nimi prý nedá topit, že tato hmota by prý oheň udusila.

Tak Pavel pojal záměr, že ty obrovské pytle musí z kotelny dostat ven, aby si udělal místo na dřevo, co v pondělí přijede.

To má logiku. Ovšem jak ty jutové pytle, do kterých by se sám vešel nejmíň 2x (o váze ani nemluvě), chce dostat ven, když jsou metr pod úrovní terénu ???

Z hromady polínek si vyrobil něco, co mělo sloužit jako plošina, po které se ten pytel vyšplhá ven. Samozřejmě když bude tažený autem.

Na poutka pytle uvázal lano, to zahákl za kouli transita.

Já se to pokoušela dokumentovat, protože taková operace se hned tak nevidí.

Nasedl, ještě před tím mě popohnal, ať jdu kus dál, kdyby to lano ruplo, tak ať mě to nezapleští. No a zabral. Chudák transit vyl jak raněný, hrabal, seč to šlo. Pytel se pohnul sotva o půl metru. Tak Pavel šel odházet velké kusy dřeva, co mu stály v cestě. Druhý pokus - zase pytel jen o kousek popolezl. Až třetí pokus byl úspěšný! Pytel byl venku a Pavel ho vláčel zapřažený za autem kolem celé budovy až ke karavanovým stáním. Tam jsou místy v terénu dost velké krátery, které musíme srovnat. Není příjemné parkovat s obytkou na hrbech a spát hlavou z kopce ….

Takže i ty hnusné piliny nakonec ještě budou užitečné ☺️.

Lidi na parkovišti zvědavě koukali, co že to provozujeme.

Mělo to pokračování, v kotelně byl ještě jeden pytel, zaházený vším možným.

Byl o trochu menší, tak se zdálo, že to bude jednodušší. No, prdlačky.

Sotva Pavel transitem zabral, ruply mu uši. Nebylo za co tahat ☹️. Tak nezbylo, než aby našel druhé lano a pytel křížem krážem opásal. Při jeho rozměrech (toho pytle) a při omezeném prostoru v kotelně to nebylo úplně hračka. Ale podařilo se.

Transit zase zabral, pytel udělal několik kotrmelců, něco bince se vysypalo, ale jel 😀. Teda byl odvláčený na místo určení.

Úspěšné nedělní dopoledne 🙂.

Člověk by řekl, že po takovém výkonu Pavel padne a bude relaxovat.

Mně stačilo jen pozametat a naházet lopatou na kolečka tu vysypanou hmotu a záda začala protestovat 😡

Ale on si dal ještě ještě jeden úkol.

Našel inzerát na prodej minibowlingu. Podle videa nám to přišlo, že by to naše hosty mohlo bavit. Místo na něj v herně máme. Ale to chce to nejdřív vidět, levná hračka to teda není.

Pavel s majitelem vytelefonoval, že k vidění je podobný v herně v Hradci Králové.

Tak jsme jeli na výlet ☺️. Přes 2 hodiny cesty (bohužel hlavně serpentinami, což mi nedělalo úplně dobře).

V herně právě probíhala nějaká oslava, minibowling byl mimo provoz, zastavěný stoly a obklopený spoustou lidí. Nebyla možnost moc ho zkoumat, přes děti jsme se k němu vůbec nedostali. Personálu jsme se ptali, kdy bude v provozu - prý až přijede opravář, že do něj děti naházely nějaké kostičky, tak to nechodí …. Ale evidentně to u nich není nijak oblíbená atrakce.

S Pavlem jsme se shodli, že nás to nijak neoslovilo, je to hodně malé, dráha uzoučká, spíš dětská hračka než zařízení pro zábavu nejen dětí ale i dospělých. Takže asi ušetříme 🙂.

Z Hradce Králové to už není zas tak daleko do Poděbrad. To je moje naprosto srdcová záležitost 😀. Tak mi Pavel udělal radost a zajeli jsme si na kávu a zákusek, prošli se parkem, poseděli u vodotrysku … Teď už se brzy stmívá, tak jsme ho viděli i rozsvícený. Já to prostě miluju 🙂.

Na jednu neděli docela pestrý program, ne?