24. Letecký den a sprchování lamy

Míša nás přivezla k dubu až po 9. večer. Děcka víc než 2 hodiny v autě zvládají v pohodě, ale byly nevybouřené. Pavel už se chystal ke spánku, čekalo ho brzké ranní vstávání - což z duše nenávidí. Vykoukl na nás jen v županu. Čekal, že zapadneme do pokojů a bude klid. No kdeže ! Zori s Ondrou ho začali pošťuchovat, on místo aby nám pomohl vynosit věci z auta, se s nimi začal honit. Venku už byla tma, takže vevnitř. Když ho nemohli chytit, nasedli na odrážedla, co si tam v klidu parkovala pod oknem. To byl rachot (kdo vymyslel kolečka z tvrdého plastu ??!!). Pavel kličkoval mezi stoly, děcka za ním. Házel jim do cesty překážky, děcka se nedaly 😀. Když běžel kolem velké zaparkované koloběžky, naskočil na ni. Jen šosy ze županu za ním vlály (naštěstí MĚL trenky). Ta honička je bavila přes půl hodiny. Děcka už sotva pletly nožkama, tak jsem je hnala do postelí ☺️. Bylo potřeba nasbírat energii, čekali jsme návštěvu.

"Pozor ! Všichni běžte dál, letí matrace !" řval Pavel z okna pod střechou.

Chystal další várku na sběrný dvůr. A jak dostat dolů 12 matrací a horu polštářů a přikrývek? Volný pád je nejlepší 😀.

Děcka z toho měly ohromné kino. Lítající matrace ještě neviděly ! V bezpečné vzdálenosti seděli v trávě Zori a Ondra, Maty a Emi (vnoučata mojí kamošky Sylvy) přijeli ve šlapacích motokárách jako do autokina. Všichni jásali nad každým letícím kusem a hlasitě povzbuzovali..

Za pár minut byla dole parádní hromada. S rozběhem do ní všichni skákali 😀. Maty zvládal i salta.

Jenže Pavel jim za chvíli začal tu zábavu rozebírat. Matrace nakládal do dodávky on, polštáře nosily děcka. Ondra za sebou táhl větší kus než byl sám 🙂.

Ty motokáry jsou nejžádanější zábavou těchto dní. Žádný motor, žádné super luxusní vozítko, ale poctivá letitá šlapací auta. A k nim celkem rovné parkoviště, kde se dá závodit ☺️. A taky spousta řevu a rvačka o jednu konkrétní černou - proč, to nechápu.

Ještě že Ondra na ni má ještě krátké nožičky, ten si vystačil s odrážedlem.

Sylva k dubu přijela s děckama na 3 dny. Byli to první testovací hosté v penzionu. Teda budoucím ☺️. Ubytovala jsem je v prvním z vymalovaných pokojů, sice ještě bez koberce, ale to jim sebemíň nevadilo.

Dorazili s hrncem výborné rajské omáčky a nohavicí čerstvě upečené sekané.

Více takových hostů 👍.

Ale k nám vozí jídlo nejen hosté 😀. Jak často se vám stane, že vám přinesou dárek vaši řemeslníci? Já dostala od malířů pytlík švestek. Takže program byl jasný - ukoulet k obědu horu knedlíků. Maličkých kulaťoučkých švestkových knedlíků. Děti chtěly pomáhat, ale po třetím kousku si šly hledat lepší zábavu. Já a Sylva jsme seděly na sluníčku u krbu, probíraly témata mládeži nepřístupná (třeba jak nesmírně důležité je v obytném autě správné umístění střešního okna nad postelí ). Sylva se řehtala tak, že se málem udusila švestkou. Ale pyramida bílých kouliček utěšeně rostla…. Ono to vaření je nakonec docela zábava 😀.

Náš barák má už svůj úctyhodný věk. I zábava u nás je retro. Autodráha z minulého století děcka bavila dlouho, kluky i holky 🙂. Řezali zatáčky jak profíci, předjížděli se, bourali … Dráha je fakt velká a na některá místa se těžko dosáhne. Na popostrčení vypadnutých aut Pavel nachystal dlouhou dřevěnou věc ve tvaru L. Je větší než Ondra, ale to mu sebemíň nebránilo ji používat a autíčko si sám vrátit na trať. Pod dráhou má stupínek, aby na všechno dobře viděl. Zatím moc mluvit neumí, ale jeho výkřiky "Jeď, jeď ! " byly slyšet až ven 🙂.

Matracový letecký den asi nic nepřekoná, ale pak Pavel vytáhl "LAMU".

Ta věc je divná, za mě i životu nebezpečná 😀. Proč jí říkáme lama už ví jen bůh, roky ležela zaprášená ve stodole a čekala na vzkříšení.

Tři kolečka, pár trubek, stupátka, rukojeti, vše obalené tlustou vrstvou prachu.

Všichni chodili nedůvěřivě kolem a čekali, co se z toho vyvine.

Pavel přinesl kompresor a nejdřív dofoukal kola. Pak natáhl hadici a zapojil wapku. Voda stříkala všude kolem, to se děckám líbilo 🙂. Špína odplouvala a ta věc se začala na sluníčku skoro lesknout. Byla připravená.

Oficiální název té věci je TRIKKE. Je to velká tříkolka pro dospělé, rozjíždí se zvláštním kývavým pohybem. Pavel ji přivezl k dubu pro zabavení hostů.

A že to zábavné je ! Ne, je to fakt prdel 😀.

Ve flekatých montérkách s laclem ála Krteček naskočil a uvedl do pohybu svých 100 kilo živé váhy. Zadkem kroutil tak, že se opravdu rozjelo 😂.

Z kopečka mu to jelo samo, pro rovině jakž takž, do kopce vůbec 😀.

A to prý na tom kdysi v Praze jezdil po cyklostezkách a očumoval bruslařky. Ty se z toho musely smíchy počůrat 😀.

Děcka měly z té zvláštní jízdy prču (a my baby ještě větší). Sylva je pro každou srandu, hned to musela zkusit taky.

Vylezla na stupačky, zkoušela podle pokynů přenášet váhu - moc to nejelo.

Pavel ji šel roztlačit. Nabízelo se chytit ji za zadek, v elasťákách ho špulila pěkně 😀. Ale asi mu zafungoval pud sebezáchovy, radši se zapřel do lamy než do měkkého 😂.

Sylva se nevzdala. Po pár pokusech už jí to docela šlo. Využívala sklonu naší příjezdové cesty. Vytlačila lamu k silnici, od ní až po čističku je to slušně dlouhá dráha. Děcka stály podél trati a mohutně povzbuzovaly.

Já to pilně dokumentovala, video najdete: https://www.facebook.com/upavlovadubu

Na svém fb na to měla slušné ohlasy, lamu ještě nikdo z jejích přátel neviděl. Tak třeba si ji k nám taky přijedou vyzkoušet 🙂.