21. Ze Staré Vsi do Nové Vsi

Je to ostuda, barák máme od jara, ale z okolí jsme zatím viděli pramálo ☹️. No jo, člověk furt řeší jestli teče voda, svítí světlo a kam se zase schoval vysavač….

Takže až teď jsme zjistili, jak je procházka Žďárským Potokem (částí Staré Vsi) krásná. Chalupy jak ze škatulky, chatičky jak z katalogu, trávníky sestříhané, kytky se předhání, která bude rozkvetlejší … Taky je to právem už roky vesnická památková zóna. Fakt jsme si našli moc hezký kout světa 🙂. Jen ten náš barák musíme trochu (spíš hodně) zvelebit, ať se moc nevymykáme !

Ze Staré Vsi jsme se jedno odpoledne vydali do Nové Vsi. Mají tady rozhlednu. Bohužel jsme se trefili do jejich dovolené. Nevadí, vylezeme na ni příště.

Děcka stejně víc zajímalo parádní hřiště pod ní. Obrovský dřevěný hrad, prolézačky, skluzavky, houpačky a lanové cestičky ve výšce, ze které mi naskakovala husí kůže.

Zori šplhala jak Tarzan, nějaká výška ji nechávala v klidu. Mě teda ne. Mám z výšek strach. Když i Ondra lezl nahoru po šikmině, statečně zvedal nožičky až do výše svého pasu, aby vůbec dosáhl na šprušle, bylo mi fakt fyzicky šoufl. Pak mi mával z plošiny, na kterou bych nedosáhla ani se štaflema, to už jsem se na to ani dívat nedokázala. Jeho máma byla v klidu. Já ne. Mně se ulevilo až v momentě, kdy byl zas bezpečně na zemi.

Zori mezitím visela na průlezce hlavou dolů jak netopýr a mně to přišlo úplně normální. Že bych už otupěla? Naštěstí největší atrakce pro Ondru nakonec nebylo šplhání do výšek, ale obyčejné kamínky na zemi. Přesýpal je, házel, třídil – absolutní štěstí 🙂.

Po dvou hodinách děcka vypadala jako čuníci – špinaví, ucamprtaní, ale šťastní. A to je hlavní. Domů jsme se vraceli nadšení a lehce zničení. Naštěstí to od dubu máme jen 20 minut autem. Na kole by to šlo taky, ale přece jen – účelem dne bylo uštvat děti, ne prarodiče 😀.