18. Bydlím 🙂

Tak je to tu! Můj velký přesun.

V práci jsem skončila, kolegové se se mnou rozloučili velmi milým a nečekaným dárkem. Já neměla myšlenky ani sílu na to pořádat velkou rozlúčku, všechny jsem je pozvala k nám do Jeseníků, jen co to dáme trochu dohromady.

Hned druhý den jsme vyrazili k dubu, tentokrát i s Míšou a jejím mužem. Jedou si zabrigádničit a připravit nám bydlení - Míša se k dubu chystá koncem prázdnin s dětmi a spát v provizoriu už nechce. A já teprve ne, když tady mám přebývat víceméně nastálo.

Úspěch byl, že jsme vymysleli, čí který pokoj nakonec bude. Byly to velké šachy 🙂. Původně jsem měla dostat takovou úzkou dlouhou nudli pod střechou, poměrně temnou. Nakonec ji mají mladí, budou tu jen občas, tak na přespání to stačí.

Já nakonec skončila tam, kde měla být posilovna - je to taky pod střechou a cvičit se tam prý nedá, že je tam jen malé okno, nedá se to pořádně vyvětrat a bude tam horko. To zjistila Martinka ve chvíli, kdy se oteplilo a ona tam hubila pavouky 😀. Nevadí, já jsem z jihu, na horko jsem zvyklá a tady na horách je to fakt v pohodě.

Pokoj je celý obložený dřevem, jen stěna s oknem a protilehlá s dveřmi potřebovaly vymalovat. To Martin zvládl, pak mi položil koberec (byly jsme tak šikovné, že jsme se při měření sekly, tak nám půl metru chybělo ☹️. Na délce přes 7 m je to trochu problém . Ale z jejich pokoje kus zůstalo, tak to Martin doplnil, pod postelí to nevadí 🙂. Nevěřila bych, co koberec dokáže - rázem je z neútulné haluzny útulný pokoj. Přivezla jsem si křeslo a bobek pod nohy, místo skříně mám zatím stojan na šaty, policové skříňky jsou z místního vybavení. Takže mám i knihovničku - bez ní fakt být nemůžu 🙂. Navrtal mi nad okno i tyč na závěs - pokoj je na východ a ranní sluníčko svítí fakt intenzivně. Zatemňovací závěs je úžasný vynález. Zatím jsem použila ten, co bude do pokoje pro hosty (viz kapitola 7.) Je moc dlouhý, jen co koupím jiný, tak ho vyměním, ale zatím svoji funkci plní.

Taky mi nad postel připevnil pořádné světlo, aby i mé slepé oči viděly na čtení.

Jen tu postel jsem si nevybrala dobře ☹️. Je krátká ! Nenapadlo mě, že ty úžasné kůlové postele mohou mít nestandardní délky. Zatím v ní spím, ale fakt to není ono. Až tady bude zase nějaký ochotný chlap, tak si ji budu muset vyměnit. Postelí je tu habakůk, tak si zahraju na Sněhurku a ozkouším, která bude ta správná.

A už víme, že při vybavování pokojů pro hosty si musíme dát sakra pozor, ať tady pak někdo zbytečně netrpí 🙂.