17. A je vymalováno!

Bohužel teda ne v našem domečku hrůzy, ale v mojí práci. Neumím sedět jedním zadkem na dvou židlích, přičemž bych na té recepční měla být přilepená ještě víc (nutí mě, ať přejdu z ¾ úvazku zpátky na celý). No to už bych se k dubu nedostala vůbec ☹️. Navíc tam teď bude skoro celé prázdniny moje mladší dcera Martina, společně můžeme rozjet to prodejní okno, připravit dětské herny, začít vybavovat pokoje ….

Přebírala jsem to v hlavě horem dolem, ty noci, kdy jsem se ve čtvrt na 4 vzbudila, ani nepočítám. Není to lehké po 10 letech udělat takový radikální řez. Aspoň pro mě určitě ne ☹️.

Ale pak jsem se rozhodla. A když už odejít, tak ideálně hned. Šla jsem na vedení

s docela staženým zadkem, aby se mi to podařilo uhrát na co nejdřívější odchod - mám spoustu dovolené, nějaké přesčasové hodiny ….. Reakce šéfa firmy mě překvapila. Pozitivně. Zajímal se velmi živě, kam že to odcházím, slíbil to urychlit maximálně. Jenže vypsat konkurz a vybrat vhodného člověka nějakou dobu trvá. Takže sloužím v recepci už 3. víkend po sobě, aby si kolegové mohli vybrat dovolenou a nemůžu se dočkat, až se konečně budu moct přesunout. I když je užitečné, že jsem doma - stihla jsem zavařit okurky, meruňky, višně a z ostružin a rybízu vyrobit marmelády. Přesto tady nemám stání ☹️.

Moji myšlenku s oknem zatím realizují Pavel s Martinkou.

Před krb smontovali nové dřevěné posezení i se slunečníky, okno je umyté (a ne mýma rukama 😀), sortiment nápojů a dobrůtek vystavený. V lednici se chladí pivo i nealko nápoje a čekají na první žíznivé.

A já to všechno vidím jen na fotkách ☹️.

V sobotu nastal ten slavný den, kdy bylo poprvé okno otevřeno. Martinka hlásí, že prvním prodaným nápojem byl Birell pomelo grep. No tak jo no ☹️.

Lidi k nám přivádí zvědavost. Prý se zastavil i Praděda (poblíž dubu je skvělý turistický cíl - Pradědova galerie se spoustou dřevěných soch. Tam se s dětmi chystáme, jen co bude chvilka volna). Jel kolem na kole a že už dlouho sleduje, co se to u nás děje. Škoda, byla bych si s ním ráda popovídala. Ale věřím, že příležitostí bude ještě dost.

Celý život mě baví povídat si s lidmi (když byly holky malé, tak se za mě styděly, prý se dokážu seznámit a kecat i ve frontě u pokladny ). Konečně si to budu moct užít 🙂. Doufám, že co nejdřív !