16. Nasněžilo

Přišlo léto, u dubu nasněžilo ☹️.

Nestačím zírat . Celá velká jídelna - stoly, židle, police, lednice, jídlo, nádobí, … všechno pokryté oloupanými střípky omítky ze stropu. Pavel vynalezl jednoduchou metodu jak strop oškrábat - prostě kompresorem! Na tmavě modrém čalounění židlí se to obzvlášť vyjímalo ☹️.

Jen místo u jednoho okna zůstalo netknuté. Na nástěnném svítidle si tam vybudoval hnízdo pomatený pták. Dovnitř lítá ventilačkou a pilně sedí na vejcích. Takže musíme vyčkat, až vyvede mladé a až pak se oškrábe zbytek 🙂.

No, místo pro zahájení exkurze jsem si nemohla vybrat lepší. Přijela se mnou tentokrát kamarádka Sylva, zvědavá na to, co že jsme si to pořídili 🙂. Nezažila jsem mockrát, že by jí došly slova 😀. Jak jsme se nořily do útrob baráku, lezly jí i oči z důlků … Prej čekala ledacos, ale toto NEEE! No, na náš domeček hrůzy musí být opravdu silná povaha 🙂. Ale pak se aklimatizovala a už začala s nápady, jak musíme v horní největší místnosti, kde je momentálně 12 postelí, zřídit cvičební sál na jógové a podobné pobyty. Že bez toho nemůžeme existovat ! No tak jo, nápad to určitě není špatný a na bydlení jsme s tímto prostorem neuvažovali. Parkety tam jsou, tak stačí pár zrcadel na zeď a bude hotovo.

Ohromně se jí líbil náš venkovní kamenný krb - zvlášť když nám v něm Pavel krásně do křupava opekl kuřecí křidýlka a stehýnka. S domácími okurčičkami luxusní oběd 😀. Jen přeháňka nás zahnala pod střechu, ten den opakovaně několikrát.

Když jsme pak obcházeli náš pozemek kol dokola, začalo i u Sylvy vykukovat nadšení. Že už chápe, proč jsem se do tohoto místa zamilovala. No, suma sumárum, koncem prázdnin ji tu máme očekávat i se všemi vnoučaty 😊.

Do té doby už bude pár pokojů obyvatelných. Momentálně se vysekávají nové rozvody na elektřinu - jediná zásuvka v pokoji je fakt nedostatečná. Pak je na řadě malování, gruntování a položení koberců. Už přijely, zatím 7 ks, váží pouhých 150 kg 🙂.

Potřebovala bych tu být na dýl než na dvoudenní návštěvu. Ať je konečně vidět, že se něco děje, že se do bývalé Relaxy konečně vrací život. Místní lidi jsou tomu rádi, často se zastavují a vyprávějí nám, co tam oni nebo jejich děti před lety prožili … No když už přijdou, měli bychom jim tu aspoň uvařit dobrou kávu, nalít naše moravské vínko a k tomu nějakou tu dobrůtku ….

Vevnitř se ale zatím víc bourá a likviduje, než buduje. Ale venku je krásně a u krbu se skvěle sedí …

Piju tam svoji velkou ranní kávu, k tomu croissant dovezený z Itálie (samozřejmě trvanlivý, na čerstvý si musím nechat zajít chuť). A najednou NÁPAD ! Když to nejde vevnitř, půjde to venku. Máme okno, které kouká ke krbu, je v dobré výšce … může z něj být prodejní okno na dobroty ! Když se kolem dá nějaké posezení, tak si můžou hosté v tom krbu i dobrý špekáček sami opéct. Překvapilo mě, jak velkou atrakcí je opékání buřtu na klacku - byly jsme s Míšou a dětmi na výletě u jedné rozhledny

a u ní byl jen tak mezi vinohrady krb. A lidí se špekáčky tam bylo mraky 😀.

To musíme pořídit i k nám !