14. Máme vodníka

Zase jsem o něco došla ☹️.

V recepci mám zážitků spoustu, ale vodníka jsme tam ještě neměli.

Pavel mi volal, vyprávěl a chechtal se, já mu řekla, ať to sepíše:

No, on to měl být brigádník, ale …

U dubu máme asfaltové hřiště, které je trochu popraskané a tráva si ho přivlastnila. Nejprve jsme ji odstranili mechanicky – ale z trhlin vyrašila další. Tak jsem vymyslel, že by trhliny šly vystříkat tlakovou vodou a rostlinstvo vyplavit. A protože "vapku" máme, vznikl úkol pro brigádníka.

Nejprve jsem to vyzkoušel, a protože to vypadalo funkční, zadal jsem úkol: Vystříkej ty spáry a celé hřiště spláchni. A šel jsem si po svém.

První náznak problému jsem po chvíli našel v budově. Záhadně se objevily mokré stopy na chodbě. Tehdy mi to nedošlo, až později.

To se objevil brigádník, že má hotovo. Brigádník? Ne, Jožin z bažin. Od hlavy až dolů byl zepředu celý mokrý a "pihy" by mu záviděla kdejaká top modelka. Prý to trochu stříkalo.

Úplně v barvách vidím, jak trysku od vapky vrazil do spáry v asfaltu a zmáčkl spoušť. A také vidím ten gejzír vody, písku a trávy, který stříká jako Karlovarské vřídlo.

Prostě vodník, jen mu nekapalo jen ze šosu ale všude.

Bylo jasné, že takhle ho domů autobusem nepošlu. Triko, vyždímal, montérky jsem mu půjčil. Jen do auta musel bos, protože moje nazouváky č. 41 byly vedle jeho nohy č. 50 jako popelčiny střevíčky.

Holt, je to kluk šikovný, pracovitý, ale někdy hravý jako štěně. 😊