11. Matka na koštěti

To mám za to, že jsem před 20 lety týrala své dítě !!! Ano, všechno nám vesmír vrátí, až přijde čas. Teď přišel ☹️.

Tehdy Míša napsala v diktátu VYSÍCÍ PAVUČINA. A já jí ještě spoustu let tento paskvil mlátila o hlavu.

Dobře mi tak, teď si na mě smlsly tisíce visících pavučin ☹️.

Za roky, co je ten barák opuštěný, se do něj nastěhovali pavouci snad z celých Jeseníků - bylo jim tu skvěle, nikdo je nevyrušoval, tak se čile množili a soukali a soukali ....

Fakt nemám pavučiny ráda. Smeták to omotá, sundat to z něho nejde ... A vymetat je z 3 metry vysokých stropů, to je lahůdka ! Padá mi to do vlasů, do očí, za výstřih, .... Fůůůj !

A ometat je ze schodiště? Ty stupně jsou tím omotané i zespodu (a jak se to dostává z traverz, co drží jednotlivé schody, to ani nechtějte vědět)!

Jenže - Velikonoce na krku. Ne že bych trpěla předsudky, že musí být vygruntováno, vyblýskaná okna a tak. To fakt ne! Ale naplánovali jsme, že se sjedem u dubu celá rodina. Míša s dětmi i Martinka budou potřebovat někde přenocovat. Těžký úkol , když tam doteď bydleli jen ti pavouci a pochcípané mouchy.

Takže košťata, mop, vysavač .... a jela jsem jak fretka. Teda místy mírně přichcíplá, ale vytrvalá. Pavel bručel, co je to za blbý nápad, na co tam gruntuju, když se tam teprve bude malovat ....

Stejně by se před malováním ty pavučiny a špína musely povymetat, takže tak zbytečná práce to zase nebyla.

Ale pěkně hnusná, hnusná, hnusnáá ☹️.

A ještě jedna lahůdka tu na mě zákeřně číhala: kuličky. Malé bílé kuličky do pistolek. Důkaz toho, že tam fakt bývaly tábory s brannou tématikou, jak nám vyprávějí místní. Dobrá historka je ta, jak při noční bojovce děti po lese střílely barevnými airsoftovými náboji a ráno pak lesníci nepoznali barevně označené stromy, co měli začít porážet.

No, mě spíš porazí ty svině klouzavé kuličky, co nejdou ani namést na lopatku a jsou všude po baráku.

Sprchu !!!! Horkou, dlouhou, co odplaví všechny ty hnusnosti z vlasů a namasíruje namožené svaly ... To se v obytce nezdaří, tam je malý tlak vody a v tom miniprostoru se skoro nedá ani otočit ....

Ovšem z Pavla se stal Ferda mravenec - práce všeho druhu 🙂. Objevil jediný elektrický bojler v celém baráku, co se dal zprovoznit. Bohužel, cesta k němu je daleká, přes nevytápěnou kuchyň a temné sklady ...., až do bývalé sprchy pro kuchaře. Nevábný kamrlík se zatuchlými skříněmi ☹️. Ty Pavel vyházel a donesl mi tam aspoň elektrický radiátor, aby zahnal tu lezavou zimu. A taky mi půjčil svůj tlustý župan, abych cestou neprochladla 🙂.

Voda mírně smrděla po železe, špatně se regulovala teplota, takže to trochu bylo jako skotské střiky, ale i tak to bylo BLAHO !!! 🙂🙂